Novinky.cz - Kritická situace je v Pokrovsku i v Súdánu

Ruské jednotky kontrolují většinu Pokrovsku, do kterého pronikaly malé skupiny vojáků od července. Už se dostaly i do sousedního Myrnohradu. Někteří ukrajinští vojáci už uvedli, že město je ztracené. „Já bych se vyhýbal spojení, že Rusové dobyli Pokrovsk. Tam ještě nejsme, ale s velmi vysokou pravděpodobností tam brzo budeme. Rusům se podařilo infiltrovat téměř do všech částí města. Nejsou schopni pozice udržet, nicméně ukrajinští obránci nemají sílu příliš dlouho vzdorovat,“ řekl Mikulecký. Analytik vysvětlil, že Rusům se podařilo do Pokrovsku proniknout díky tomu, že tam soustředili větší množství sil. Současně Rusové změnili i taktiku. Nová taktika „Podařilo se jim to nikoli jako v minulosti za použití těžkých bomb KAB shazovaných z poměrně bezpečné vzdálenosti od frontové linie, kdy město přeoraly a pak se do něj dostali. Rusům se hlavně podařilo, a to znamená velký zlom, ochromit zásobování a týl ukrajinských obránců, což má celou řadu negativních dopadů,“ uvedl analytik. Vojáci nejen že nedostanou jídlo a munici a nemají možnost evakuovat své raněné, Ukrajinci nejsou ani schopni rotovat své vojáky a ti tak mnohem déle zůstávají na linii doteku. To všechno má velmi negativní dopady na jejich morálku. Pod tlakem se kvůli útokům dronů ocitají i vojáci 50 km od fronty. Kvůli nim „už to není týl. Není to místo, kde by si mohli ti vojáci jedné nebo druhé strany odpočinout, oddychnout si a připravit se na nasazení,“ řekl analytik. Poučení by to mělo být i pro členské země NATO. Je potřeba začít úplně jinak přistupovat k ochraně týlu a k ochraně logistických tras. „Logistiku, která je v celé řadě zemí i u nás často popelkou, bychom měli povýšit na místo, kam patří,“ dodal Mikulecký. Proměna bojiště Kvůli nedostatku sil se změnila i podoba bojiště, upozornil Mikulecký: „Přestože je fronta je dlouhá, přestože je všude nějaká vojenská přítomnost, tak to není fronta tak, jak ji lidé znali z knih a z filmů o první světové válce se souvislou řadou zákopů, kde stál voják vedle vojáka.“ „Malé skupiny vojáků jedné či druhé strany jsou schopni se infiltrovat skrz frontovou linii, protože není tak hustě obsazená. Ukrajinská strana nemá tolik lidí, aby nevznikla hluchá místa, kde Rusové mohou proniknout, což potom klade brutální nároky na Ukrajince v zázemí. A to se děje u Pokrovsku,“ vysvětlil Mikulecký. Z města se stala šedá zóna, kontrolu nad městem Rusové zdaleka nemají a Ukrajinci se stále ještě drží. Ohledně dalšího vývoje je však analytik pesimistický: „Nevidím na ukrajinské straně sílu, která by dokázala vylomit zub, který vznikl tím, že Rusové postoupili ze severu a z jihu.“ Podle něj nic nemění ani nasazení speciálních sil. „Speciální síly nemají nadpřirozené schopnosti, aby dokázaly vyřešit jakoukoliv krizi,“ uvedl Mikulecký. Putin si splní část cíle „Putin si v Doněcké oblasti částečně splní sen, který sní jedenáct let, protože válku v Doněcké oblasti zahájil v roce 2014, ale za cenu, že všechno, co Rusové obsadili, tak předtím zničili. Za cenu toho, že odtamtud vyhnali naprostou většinu obyvatelstva,“ řekl analytik. Upozornil však, že hlavním cílem Putina je kontrolovat celou Ukrajinu. Současně varoval, že pokud by se Ukrajinci nezachytili na obranné linii, kterou mají připravenou za Pokrovskem, tak by to mohl být pro obránce zapeklitý problém. Není totiž schopná nasytit dostatkem vojska celou linii fronty a ve městech se vedou obranné boje podstatně lépe než v otevřeném terénu, který začíná za Pokrovskem směrem na západ. „Rusové pochopili, že soustředit se na dobytí města pro ně není priorita. Většinou postupují tak, že chápou, že boje ve městech jsou pro ně náročné na ztráty i na čas. Ve finále padnou samy, protože když je obejdou ze všech stran, tak nastane to, co vidíme u Pokrovsku . Rusko dále tvrdí, že pokračuje v útoku v Charkovské oblasti, kde obkličuje Kupjansk, to však Mikulecký nepotvrzuje: „Z dat, které máme, nevidím, že by Rusko postupovalo. Spíš naopak. Tam se Ukrajincům daří ruské síly zatlačit. V Charkovské oblasti stále boje probíhají.“ Ruskou zimní ofenzívu nepředpokládá. „Pro Ukrajinu by byla obtížně zvladatelná, ale pro Rusko extrémně drahá,“ uvedl analytik. „Vidíme, že ty obě dvě strany toho konfliktu, přestože Rusko má mnohem víc zdrojů k dispozici, jsou na svých limitech. Myslím si, že v zimě víc než pozemní ofenzívu uvidíme zvětšený tlak na ukrajinskou infrastrukturu, aby zlomila morálku obyvatelstva,“ předpokládá Mikulecký. Občanská válka v Súdánu Brutální občanská válka v Súdánu, která vyhnala z domovů na pět milionů lidí a má desetitisíce mrtvých, obvykle stojí mimo pozornost Západu. O víkendu ale Jednotky rychlé podpory (RSF) ovládly město Fášir na západě Dárfúru a zmasakrovaly tam místní obyvatele. Je to další obrovský masakr po jarním incidentu v uprchlickém táboru Zamzam, odkud obyvatelé utíkali právě do Fáširu. „Obléhání trvalo tuším 18 měsíců, než došlo k pádu města. Utrpení těch lidí během toho obléhání tam bylo nezměrné, ale Afrika nikoho nezajímá, nezajímá média. Ale to, co se tam odehrává, je děsivé a člověka by mělo neustále zarážet, že něco takového je v 21. století možné. Ale proč by to mělo vyvolávat zájem obyčejných lidí, když to nezajímá ani OSN. Stačí se podívat na počet rezolucí, které OSN přijalo ke konfliktu Izrael Palestina a podívejte se na počet rezolucí, které vyvolala krize v Súdánu,“ řekl analytik. Válka v Súdánu by se podle něj neměla přehlížet: „Tohle je sakra významný konflikt na místě, které je geopoliticky zásadní. Bavíme se pořád o Rudém moři, bavíme se o klíčové tepně, která spojuje Asii s Evropou. Vidíme tam zájmy Ruska, které tam chtělo vybudovat přístav. Každý takovýto konflikt znamená zesílení migračních tlaků. Další a další lidé se zvednou, půjdou na sever, kde je relativně bezpečí a z toho severu půjdou do Evropy, kde je relativně z jejich pohledu bohatství.“ Mikulecký pak připomněl ještě jeden nebezpečný fenomén. „Je to fenomén dětských vojáků. V Súdánu vidíme na obou stranách rekrutování skutečně dětí od 14 let, někdy i méně,ů uvedl Mikulecký s tím, že tyto děti vyrůstají v tom, že někoho zabít je nejjednodušší, co člověk může v životě udělat. „I kdyby došlo k nějakému uklidnění situace, tak tam vyrůstají generace lidí, kteří jsou zvyklí zabíjet, kteří jsou zvyklí na přítomnost smrti a kteří už těžko budou schopni někdy žít normální životy, normálně pracovat. Opět se tady otevírá velké bezpečnostní riziko pro Evropu.“ upozornil Mikulecký. Ocenil práci humanitárních organizací, ke kterým bývá někdy kritický. „Lidé z velkých neziskovek se snažily i ve Fáširu fungovat do poslední chvíle. Bylo to o ohromném hrdinství a osobním nasazení lidí z Lékařů bez hranic a dalších organizací.“