„Americký způsob vedení války v době administrativy Donalda Trumpa není nejšťastnější, nevede k jednoznačnému výsledku,“ řekl Mikulecký. Rozhodnutí Spojených států a Izraele zaútočit na Írán považuje za správné: „Správností toho, co se dělo od té doby, si nejsem tak jistý.“
„Kdyby Donald Trump přistoupil k tomu, k čemu se přistoupilo za éry Ronalda Reagana, k doprovodu konvojů a silným vojenským úderům na místa, odkud jsou vedeny ofenzivní operace proti námořní plavbě v Hormuzu, tak jsme dneska mnohem dál,“ vysvětlil analytik, kde je chyba.
Další chybu vidí v tom, že USA ustoupily Turecku: „Součástí toho úderu na Írán měla být i pozemní operace, kterou měli vést Kurdové, kteří byli vyzbrojeni za pomoci Izraele, ale tuto část zablokovalo Turecko.“ Přiznává však, že není jasné, jestli by to skutečně změnilo vývoj.
Bříza zase vidí chybu v načasování: „Problémem je, že údery nezačaly v době, kdy tam před několika měsíci vrcholilo povstání, že ho íránské revoluční gardy úspěšně potlačily.“
Mikulecký se vyjádřil k sílícím íránským úderům: „Je vidět, že se Írán snaží používat klasickou taktiku eskalací k deeskalaci.“
Upozornil však, že se mu to nemusí vyplatit: „Pro Írán je to dvojsečná zbraň, protože to může snadno přehnat, aniž by chtěl. Pokud by se Íránu podařil takový zásah, v jehož důsledku by zemřeli Američané v nějakém větším počtu, tak je to něco, kdy Donald Trump už nebude moct dál lavírovat a hrát rituální tanečky o vyjednáváních.“
„Írán prostě spoléhá na čas, na to, že Spojené státy nejsou odhodlány dosáhnout svých cílů. To je prostě chmurný fakt, ale já věřím, že Donald Trump neustoupí a tu jadernou dohodu a odblokování Hormuzského průlivu docílí,“ uvedl Bříza. „To, že válka na konci února začala, nebylo vůbec špatné rozhodnutí, protože sedět a přihlížet, jak se Írán blížil sestrojení jaderné zbraně, by byla hrubá strategická chyba,“ dodal.
Vleklá jednání však neznamenají, že režim v Teheránu už uspěl, dodal Mikulecký: „Írán má šanci v konfliktu zvítězit a poškodit nejen Spojené státy, ale celý Západ, pouze pokud budeme ukazovat slabost. To, jak Donald Trump v rámci toho vyjednávání udělá krok dopředu, krok, někdy dva kroky zpět, vyvolává u současného íránského vedení, což nejsou pouze politici, ale často velitelé íránských revolučních gard, pocit, že oni jsou schopni dosáhnout svého cíle, že Donald Trump vždycky uhne.“
„Plán A, že těmi mohutnými vojenskými údery dostane ajatolláhy na kolena a připlazí se a budou žebrat o mír, mu nevyšel. Ale plán B, že začal blokovat íránskou ekonomiku, že blokuje ty přístavy, má efekt. Pořád říkáme, jak mistrně Írán využívá své trumfy, ale on těch trumfů tolik nemá. Jeho vojenská síla je do jisté míry eliminována, v zemi je hyperinflace,“ uvedl k situaci Teheránu Bříza.
„Írán krvácí úplně stejně jako krvácí zbytek světa, možná krvácí ještě víc, protože Írán je závislý primárně na vývozu svých ropných produktů. A díky Trumpově blokádě Írán přichází každý den o ohromné finanční prostředky,“ upřesnil Mikulecký.
Odborník na mezinárodní politiku popsal současný postup Teheránu: „Írán začíná v tuto chvíli používat třetí kolo své strategie. První byla strategie ekonomického šoku, ochromit světovou ekonomiku zvýšením cen ropy a dalších komodit zablokováním Hormuzského průlivu. Ta platí dodnes. Druhou fází bylo vrazit klín mezi Spojené státy a jeho arabské spojence v regionu. I to se mu do jisté míry podařilo. Třetí fází je vrazit klín mezi dva největší spojence, mezi Spojené státy a Izrael.“
Teheránu to usnadňuje fakt, že cíle obou zemí nejsou totožné, upozornil Bříza: „Pro Izrael je tato válka existenční. Nemůže ukázat slabost, musí reagovat, musí ukazovat, že je dominantní vojenskou silou v tom regionu. I politickou. Zatímco ve Spojených státech primárně voliči chtějí ukončit ten konflikt, tak 59 procent voličů v Izraeli chce zničit Hizballáh za každou cenu.“
Upozornil, že Spojené státy nyní očividně chtějí z konfliktu vycouvat, což podle něj není šťastné pro svět ani pro Evropu. Dodal, že Američané doplatí na svou neochotu se angažovat.
Oba také uvedli, že je potřeba rozumět tomu, kdo v Íránu vládne. Že to už nejsou ajatolláhové, nýbrž vojenská diktatura islámských revolučních gard. „I v rámci íránských revolučních gard najdeme celou řadu proudů, od těch naprosto fundamentalistických, které chtějí vést svatou válku, až po ty, kteří chtějí, aby minimálně jejich děti mohly žít na Západě a měly se dobře,“ řekl Mikulecký.
Rozhodování gard ovlivňují i jejich byznysové zájmy. „Prorůstání revolučních gard do oblasti íránského hospodářství je něco, co jsme viděli naposledy v době Třetí říše, kdy SS vybudovaly ohromný hospodářský moloch, který na sebe měly navázaný. A něco podobného vidíme dnes v Íránu a je otázka, které křídlo se dostane nahoru,“ doplnil.