Novinky.cz - Dohoda s Íránem je v nedohlednu, Rusko z toho nic nemá

Konflikt USA a Izraele s Íránem a jeho spojenci stále není vyřešen. Boje sice utichly, ale jednání váznou. Hormuzský průliv není otevřený a na území Íránu je dál velký objem vysoce obohaceného uranu. Klíčovou otázkou zůstává, jak dlouho se mohou vléct jednání a jak dlouho bude íránské vedení vydírat svět blokádou Hormuzského průlivu, která vedla k růstu cen ropy. Mikulecký míní, že se nedá čekat brzy ani dohoda o íránském jaderném programu, ani otevření Hormuzského průlivu: „Obávám se, že k obému jsme ještě hodně daleko. Musíme se podívat na to, v jaké pozici je Írán, kdo dneska Íránu reálně vládne a jaké jsou dlouhodobé postoje jeho vládců.“ „Když se na to podíváme, tak si myslím, že k jakékoliv dohodě jsme teď vzdálenější víc než kdykoliv jindy v minulosti,“ dodal Mikulecký. Jednání komplikuje přesun mocenského těžiště v Íránu, uvedl Bříza: „Už to není tak, že to je čistě teokratická diktatura, kde je duchovenstvo alfou i omegou všeho, ale do čela se opravdu dostávají fanatické íránské revoluční gardy, které mají ochraňovat ten plamen, jenž zažehl zakladatel íránské teokratické diktatury ajatolláh Chomejní.“ Vše ještě komplikuje moc mezi jednotlivými skupinami, dodal expert: „Rozpolcenost vedení je zřejmá, protože politické vedení by chtělo přistoupit na podmínky, které jsou akceptovatelnější pro Západ, zatímco íránské revoluční gardy to nechtějí.“ Pokud některé skupiny případnou dohodu neakceptují, nebude platit, plyne ze slov obou hostů Zbytečné války. „Máme tu tvrdé jádro íránských revolučních gard, Modžtabu Chameneího, ale taky některé lokální vládce íránských revolučních gard, kteří jsou úplně utržení ze řetězu,“ řekl Mikulecký, „v takové situaci jsem hodně skeptický k tomu, že jsme blízko nějaké dohodě. A to jsme neřešili faktor Donalda Trampa, u kterého vůbec nevíme, co je jeho cílem.“ Oba přesto odmítají, že by Spojené státy utrpěly porážku. „Zajíci se počítají po honu,“řekl Bříza. „Mediální prostor je hodně plný věrozvěstů konce Ameriky a strategické prohry USA, což je směšné, protože Amerika vojensky v tomhle konfliktu ukázala, že nemá konkurenci nejenom u těch zemí toho druhého, třetího řádu, ale ani u takových těch zemí, které by si rády nárokovaly svoje velmocenské postavení,“ poznamenal Bříza. Podle něj Donald Trump také neměl moc na výběr: „Alternativou byly donekonečna jednat nebo mít pocit, že s někým jednám v nepřímých rozhovorech. Po loňském červnu, po operaci Midnight Hammer, měl Írán dost času na to, aby přišel s nějakým řešením, ale nechtěl jednat. Nakonec byl donucen jednat, nicméně to pořád k ničemu nespělo, takže někdy je i akceschopnost, to, že ukážu sílu, hodnota.“ „Tím nechci říct, že to skončí dobře, ale občas se prostě chyby dělají, mohou se stát,“ dodal expert a zdůraznil dva cíle: „Zásadní je, že Hormuzský průliv musí být otevřen bez jakýchkoliv poplatků a Íránu nesmí být umožněno možnost vyvinout jadernou zbraň.“ Od začátku války v Perském zálivu se spekuluje, že pomůže Rusku, protože se zmírnily restrikce na vývoz jeho ropy. „I díky ukrajinským úderům na ruskou na ropnou infrastrukturu, za první kvartál, to jsou nově včera zveřejněná čísla, má ruský státní rozpočet o téměř polovinu méně příjmů z ropy za první kvartál, než měl loni,“ řekl Bříza. Mikulecký zmínil, že zatímco EU přijímá sankce na Rusko, tak si je Ukrajina svými útoky na vzdálená ruská zařízení vymáhá. Bříza uvedl, že poslední měsíce jsou pro Rusko obtížné: „Od prosince je Ukrajina schopná efektivně vyřazovat více ruských vojáků, něco mezi 30 a 35 000, než Rusko rekrutuje. Klesá tak početní síla ruské armády na ukrajinské frontě. Ztráty poslední dva měsíce jsou jedna ku pěti v neprospěch Ruska.“ Zmínil, že nový ukrajinský ministr obrany se zaměřuje především na efektivní způsoby boje a technologie: „Z těch 30 až 35 000 vojáků vyřazených z bojů, jich 90 až 95 procent vyřadily drony.“ V podcastu také padlo, že v březnu Rusko na Ukrajině víc území ztratilo, než dobylo. Přesun k vývoji efektivních a levnějších systémů zmínil i Mikulecký: „Vypadá to, že se Ukrajina ještě nevzdala vývoje balistických raket, ale tyto projekty jsou značně utlumené ve prospěch mnohem levnějších a na výrobu jednodušších prostředků, u nichž lze výrobu provádět na více místech Ukrajiny.“ Dodal, že Ukrajina ustupuje od programů, „ke kterým na západě stále vzhlížíme, které jsou extrémně technicky komplikované a extrémně drahé“. Spojené státy spotřebovaly ve válce značnou část některých typů svých zbraní. Jedná se zejména o antirakety do systémů Patriot, ale také o střely s plochou dráhou letu Tomahawk a JASSM. Snížených odstrašujících schopností nesporně zaznamenaly Rusko a Čína, které také mají zájmy rozšířit svá území – Rusko na Ukrajině a Čína o Tchaj-wan. Tak horké to ale zase podle Břízy není. „Když se bavíme o pozemní armádě, která například dominuje konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou, tak tam prakticky armáda Spojených států nepřišla o nic. Bavíme se o systémech protivzdušné obrany, které byly ve válce v Perském zálivu nadužívány především spojenci Spojených států. Její zásoby klesly,“ řekl Bříza. Nedomnívá se, že by toho Rusko nebo Čína využily. V tom se shoduje s Mikuleckým: „Rusko vůbec nebudeme komentovat, dostává napráskáno od Ukrajiny, Čína, která by ráda sama sebe viděla jako vojenskou mocnost, opět viděla, jak dopadly její zbraňové systémy. Opět viděla, v čem je síla hlubokomořského námořnictva. Čína se sice může bouchat v prsa, že už má víc vojenských lodí než Spojené státy, ale Čína naposledy na moři vyhrála nějakou bitvu? Nemá žádné schopnosti a zkušenosti projektovat svou sílu na nějakou delší vzdálenost. Spojené státy stále tuhle sílu mají.“ Oba zmínili, že Rusko a Čína uplatňují jinou optiku, kdy vidí, že USA jsou schopny nejen sílu mít, ale také ji nasadit.