Írán sází na prodlužování konfliktu, které vytvoří tlak na USA, řekli analytici

Před dvěma týdny zahájily Izrael a USA útoky na Írán. Boje pokračují, i když americký prezident Donald Trump řekl, že Írán byl poražen během první hodiny. O situaci a širším kontextu konfliktu hovořili v podcastu Zbytečná válka expert na mezinárodní vztahy a jaderné zbraně z Univerzity Karlovy Vlastislav Bříza a bezpečnostní analytik Milan Mikulecký. „Myslím, že v první hodině byl Írán poražen vojensky. Ztratil schopnosti kontrolovat svůj vzdušný prostor,“ řekl Milan Mikulecký. A zopakoval svůj názor – aktuální konflikt „je jen jedno kolo války, která trvá od roku 1979“. Analytik připomněl také záměr operace. „Všichni bychom si měli přát, aby tato bitva byla poslední, ale zatím tomu nic nenapovídá. Poslední by mohla být, kdyby padl režim. Změna režimu by byla příjemným bonusem, ale nebyla cílem operace. Tím bylo zabránit Íránu, aby mohl region i svět ohrožovat prostřednictvím jaderných zbraní a svého balistického programu.“ V rukou Íránu však stále zůstává přes čtyři sta kilogramů vysoce obohaceného uranu. Bříza uvedl, že množství stouplo z loňských 408 na 460 kilogramů. „Pro představu se z toho dá vyrobit zhruba 11 jaderných zbraní, pokud byste uran obohatili z 60 na 90 procent.“ Osobně se domnívá, že po loňských úderech jsou kaskády odstředivek zničené, takže přírodní uran už není schopen Írán obohatit, ale už obohacený může obohatit víc. Zmínil také, co by se s obohaceným uranem mělo dělat: „Dá se rozředit. To by byla situace, která by nastala, kdyby na místě byly speciální jednotky, které by se uranu zmocnily a neměly by možnost ani kapacity ho odvézt.“ O tom, že Írán slábne, svědčí to, že postupně ubývá počet balistických raket, které vypaluje. „Dneska je kolem 90 procent kapacit íránských raket krátkého a středního dosahu eliminováno. Nejzásadnější je zničit odpalovací zařízení, protože ta jen tak neobnoví,“ řekl Bříza. „Já si myslím, že někde ve skalách budou ještě několik set kusů mít, nicméně zásadní jsou odpalovací zařízení.“ Bříza také upozornil na to, jak vysoká byla intenzita nasazení raket: „Zatímco Ukrajina za čtyři roky intenzivní války spotřebovala šest set antiraket ze systému Patriot, tak státy v Perském zálivu osm set za první týden války. To absolutně není možné doplnit.“ Problém je kapacita výrobních linek. Vybudování nové zabere čas a je potřeba pro ni najít personál. Za hlavní ale Bříza považuje investiční neochotu: „Vy víte, že válka někdy skončí a vy budete mít naddimenzované kapacity.“ Mikulecký připomněl, že situace je taková, že už USA musely přesunout do oblasti Zálivu protiraketový systém THAAD: „To by ještě před několika měsíci bylo nemyslitelné, protože Amerika stále jako svého strategického rivala vnímá Čínu.“ Bříza už nevnímá jako hlavní riziko balistické rakety: „To, čeho se bojím, jsou levné bezpilotní prostředky.“ To se ukázalo, když bezposádkový člun zasáhl tanker u iráckého Umm Kasru. „Když se Ukrajincům podařilo zasáhnout ruské lodě, tak svět nespí a snaží se opisovat,“ podotkl Mikulecký. Útok byl podniknut, přestože platí slova Donalda Trumpa, že vymazal íránské námořnictvo. „Jde o to, že íránské revoluční gardy mají rovněž své námořnictvo, a to je podstatně důležitější. Sice není tak velké, nemá takový výtlak, ale má větší počet lodí, které byly konstruovány s cílem zablokovat Hormuzský průliv,“ upozornil Bříza. Mikulecký dovysvětlil, jak je to s ozbrojenými silami v Íránu: „Není jedna složka, je to jako v nacistickém Německu, kde existoval Wehrmacht, tedy pozemní armáda, a vedle něj ještě zbraně SS, což byl stát ve státě. V tom je Írán velmi podobný, íránské revoluční gardy jsou přímo podřízené režimu a těší se i jeho větší důvěře, tak jako to bylo v nacistickém Německu v případě SS.“ Analytik ale zdůraznil, že rozhodně tyto dva režimy neporovnává. Bříza upozornil, že útoky na lodě se Íránu podnikají snadno, protože tu není jen Hormuzský průliv: „Pobřeží Íránu je tak dlouhé, že oni za pomoci levných prostředků mohou šikanovat území. Pokud bude doprava zablokována, vyvolá to nový tlak na Spojené státy.“ Oba se shodli, že íránské vedení sází na prodlužování konfliktu: „To jsme viděli v Afghánistánu, kdy nám říkali to samé – vy máte hodinky a my máme čas. S tímto přístupem funguje celá řada režimů, která je schopná uvažovat v úplně jiných časových intervalech než my. My na Západě jsme si zvykli uvažovat v intervalech délky lidského života, protože všechno měříme naším časem, kdy my tady ještě budeme a můžeme z toho mít prospěch. Celá řada jiných režimů – například islamistické nebo komunistická Čína – jsou schopné uvažovat v řádech, které překonávají délku života současných vůdců. Třeba Írán nezvítězí, ale oslabí svět a v dalších generacích se bude domnívat, že to zúročí.“ Oba také varovali před přebíráním iránských vyjádření: „Írán řekne, že ropa bude za 200 dolarů za barel a všechna média to převezmou. A to, co ve finále tlačí na tu cenu víc než reálná cena ropy, je panika. S tím Írán umí pracovat.“ V roce 2008 přitom byla ropa na maximu 130 dolarů. V půlce osmdesátých let byla za války Iráku s Íránem nejdražší, v přepočtu na dnešní ceny až 180 dolarů a „svět dokázal fungovat“, řekl Bříza.