Nejen zemědělci, ale i zahradníci mají problém s brutálním nárůstem státní i evropské byrokracie

Příroda kolem nás se mění, ona se tedy mění po celou dobu existence naší planety, v posledních letech o tom jen velmi často mluvíme. Jak tyto změny v posledních letech vypadají z pohledu člověka, který je dennodenně reálně řeší a nakolik jsou důležité ty, které jsou mediálně nejvíce známé, se dozvíte v dnešním podcastu.

Klimatická změna a diskuse o ní, a o tom, jak se s ní vyrovnat, jako by přitahovala jen dva extrémy. Na jedné straně lidi, kteří nechtějí přiznat že ke změnám klimatu na planetě (a často velice drastickým) docházelo i v dobách, kdy zde nebyl žádný lidský druh, na který by takové změny bylo možné svádět. A právě tito lidé mají z tohoto oboru velice ziskový byznys. Dnes již dávno nejde zdaleka jen o vědce, kteří produkují studie, které chce dnešní mainstream slyšet, ale spíš o obchodníky s různými formami poplatků a dalšího tentokrát „ekologického“ zdanění, a politiky, kteří s těmito penězi rádi nakládají, tedy přerozdělují je k těm „správným“ příjemcům. Druhou skupinou jsou lidé, kteří naopak jakékoliv změny popírají a věří, že „příroda“ si poradí. Problém, je že těch zásahů do přírody již bylo a stále probíhá tolik, že tento přístup také nefunguje. Podle Lukáše Kaprála a jeho zkušeností je větším problémem než výkyvy v teplotách nedostatek vody v krajině. Ten má pak dopady právě na smrkové monokultury, které v minulosti vysadil člověk jako „hospodářské“ dřevo a právě takové, člověkem stvořené lesy potom v období sucha snáze podléhají například kůrovci nebo silnému větru. Každá snaha vrátit přirozenou cestou vodu do přírody, tak má okamžitý pozitivní dopad.

Zahradnictví jako obor stále přitahuje dostatek zájemců. To, co se změnilo je jejich zaměření. Je tu totiž silný odklon od zájmu fyzicky „se hrabat“ v zemi a naopak příklon k návrhům designu zahrad. Lidí na práci je stále méně a méně a jejich nedostatek nedokáže nahradit ani stále modernější a výkonnější mechanizace. Už ani neplatí, že by bylo možné se spolehnout na příchod lidí ze zahraničí. Jedinou cestou je zvýšení mezd, to ale naráží na skutečnost, že tento obor mají všichni zapsaný jako laciný. Tedy, že zákazníci, a je jedno zda soukromé osoby, města či stát nejsou ochotni za zahradnické služby platit víc.

Mimochodem, pokud vás zajímá technika, tak o té bude také řeč. Lukáš Kaprál totiž v rámci České republiky používá unikátní techniku (v rámci USA a Kanady je běžná) která umožňuje přesazovat vzrostlé stromy. Tedy nejen, že takový strom vám mohou přivézt na pozemek a zasadit, ale také takový strom zachránit z místa, kde by mu jinak hrozilo pokácení. S tím také souvisí jeho dlouholetá zkušenost s americkou technikou. Přestože mají americké užitkové vozy oproti srovnatelné evropské konkurenci mírně vyšší spotřebu paliva, tak jí bohatě vynahradí nižšími náklady na servis, delší životností a nižšími nároky na kvalifikaci obsluhy.

Co také zazní v tomto díle:

Počasí se mění, ale to, co má drastické dopady na rostliny, je úbytek vody v krajině.

Se změnami teplot se většina rostlin dokáže vyrovnat, někdy i s pomocí člověka.

Problémem Prahy, pokud jde o více stromů v ulicích, jsou inženýrské sítě, mezi kterými není možné najít místo pro kořenový systém stromů.

Používání amerických aut je pro zahradnickou firmu v konečném součtu levnější, víc vydrží a jsou doslova „blbuvzdorná“.

Problémů v zahradnictví je hodně, od nedostatku lidí po rostoucí ceny materiálu, ale ten zásadní je brutální nárůst byrokracie ze strany státu a EU.

Je hodně znát, že lidi dnes nad zahradami víc přemýšlí, a chtějí se o ně starat.