Martin Jonáš - Německo se nerozpadá. Hroutí se jeho starý model a Česko to pocítí

Německo je země, o které se v Česku často mluví v extrémech. Pro jedny zůstává vzorem fungující západní demokracie a ekonomickou kotvou Evropy. Pro druhé je zemí, kterou zničila migrace, zelená politika a vlastní naivita. Skutečnost je složitější. Německo je stále bohatá, bezpečná a mimořádně významná země. Současně ale prochází změnou, která je hlubší, než jsme si ještě před několika lety připouštěli.

Německo je naším nejdůležitějším ekonomickým partnerem a vývoj německého průmyslu, politiky i společnosti se velmi rychle přenáší přes hranice. Když Německo zpomalí, pocítíme to také. V rozhovoru se vracíme k zemi, která ještě před patnácti lety působila sebevědomě, prosperovala a zdálo se, že našla recept na dlouhodobý úspěch. Dnes čelí strukturálním problémům průmyslu, rozpadu tradiční politické mapy, růstu extrémistických stran, sporům o migraci a stále silnějšímu pocitu nejistoty.

Německo už není zemí roku 2011

Když Martin Jonáš přijel v roce 2011 do Německa jako stálý zpravodaj, vzpomíná si na optimistickou, prosperující a překvapivě veselou zemi. Nezaměstnanost, která ještě o několik let dříve představovala zásadní problém, výrazně klesla. Německo těžilo z reforem Gerharda Schrödera, z levných energií, silného exportu a obrovské poptávky po německém průmyslovém zboží. Angela Merkelová stála v čele země, která měla pocit, že její ekonomický model funguje.

Německo bylo světovým exportérem automobilů, strojů a dalších výrobků. Jeho průmysl dokázal prodávat do Číny a dalších rychle rostoucích ekonomik. Jenže právě to, co tehdy působilo jako největší síla, se později ukázalo také jako slabina.

Když Martin z Berlína později odjížděl, vnímal už úplně jinou atmosféru. Město bylo dražší, bydlení se stávalo stále větším problémem a ve společnosti bylo cítit napětí, které při jeho příchodu nepociťoval. Německo se mezitím dostalo do situace, kdy nestačí napravit jeden špatný ekonomický cyklus. Musí řešit otázku, zda jeho průmysl stále vyrábí věci, o které bude mít svět zájem.

Německý průmysl narazil na změnu světa

Jedním z nejdůležitějších témat rozhovoru je německý ekonomický model. Problém podle Martina Jonáše není pouze v drahé energii nebo v tom, že německá výroba potřebuje snížit náklady. Jde o hlubší strukturální změnu.

Automobilový průmysl je dobrým příkladem. U klasického automobilu vzniká velká část hodnoty v motoru, podvozku a mechanice. Právě v tom byly německé automobilky a jejich dodavatelé desítky let mimořádně silní. U elektromobilu se významná část hodnoty přesouvá k baterii, elektronice a softwaru. A právě zde Německo naráží na konkurenci zemí, které vybudovaly nové průmyslové ekosystémy rychleji.

Podobný příběh lze podle Martina sledovat u solárních technologií nebo digitalizace. Německo sice zůstává domovem řady mimořádně kvalitních firem, ale nevytvořilo technologické giganty srovnatelné s americkými nebo některými asijskými společnostmi.

Příznačný je podle něj vztah německé společnosti k digitalizaci. Zatímco svět vstupuje do éry umělé inteligence, část německých institucí stále bojuje s procesy, které jsou jinde dávno samozřejmé. Ekonomika, která byla postavena na perfektním zdokonalování průmyslu 20. století, se tak musí urychleně naučit uspět ve století jednadvacátém.

Politický střed se rozpadá

Ekonomické problémy se přitom prolínají s dramatickou proměnou německé politiky. Strany, které po desetiletí tvořily základ politického systému Spolkové republiky, ztrácejí podporu. CDU a CSU už nemají sílu, kterou měly v době Angely Merkelové. SPD podle Jonáše prochází ještě hlubší krizí a někdejší stabilita, kdy se o moc přetahovaly velké lidové strany, mizí.

Naopak rostou síly na okrajích politického spektra. Nejvýrazněji Alternativa pro Německo. Strana, která při svém vzniku byla především euroskeptickým projektem části ekonomů a konzervativců, prošla postupnou radikalizací a podle Jonáše je její dnešní podoba zcela odlišná od původní AfD.

Vedle ní nabírá také postkomunistická levice a ve východních spolkových zemích se prosazuje i projekt Sahry Wagenknecht, BSW, který kombinuje silný sociální stát, extrémně levicové postoje v některých společenských otázkách a mimořádně vstřícný vztah k Rusku. Výsledkem je stále rozdrobenější politická mapa, ve které je těžší vytvořit stabilní většinu schopnou prosadit nepopulární reformy.

Reformy potřebujete právě tehdy, když je nikdo nechce

Současný kancléř Friedrich Merz nastupoval s příslibem změny. Německo podle něj potřebuje ekonomické reformy, větší konkurenceschopnost a omezení některých výdajů. Jenže právě v tom se skrývá politický paradox. Reformy obvykle začnou přinášet výsledky až po letech. Politický účet za ně ale přichází okamžitě. Gerhard Schröder provedl na začátku století bolestivé reformy trhu práce, které později pomohly vytvořit německý ekonomický úspěch. Politicky z nich však těžila především Angela Merkelová.

Merz má navíc mnohem složitější politické prostředí. Aby mohl vládnout, potřebuje spolupracovat se sociální demokracií, která má k části jeho ekonomického programu zásadně odlišný vztah. A současně musí přesvědčit voliče, kteří mají pocit, že se jim žije hůře, že právě nyní mají přijmout další úspory. Martin Jonáš proto příliš nevěří jednoduché představě, že vláda během dvou let provede reformy, ekonomika se rychle rozjede a voliči AfD se automaticky vrátí k tradičním stranám.

Migrace už není možné vytěsnit z debaty

Třetí velkou změnou Německa je demografie a migrace. Německá společnost se během posledních desetiletí výrazně proměnila a v některých městech je tato změna viditelná na první pohled. Martin připomíná vlastní zkušenost z berlínské školky, kde jeho syn vyrůstal v prostředí, ve kterém byla němčina společným jazykem dětí, ale pro velkou část z nich nebyla mateřským jazykem.

Samotná „rozmanitost“ přitom podle něj není vysvětlením současných problémů. Důležitější je, jak úspěšná je integrace, jak funguje sociální systém a jak německá politika dokáže o těchto tématech otevřeně mluvit. Migrace se přitom postupně stává významnějším volebním tématem. Zvlášť ve východním Německu ji AfD úspěšně propojuje s ekonomickou nejistotou. Voličům nabízí jednoduchou odpověď: pokud se vám vede hůře, je to proto, že stát vydává peníze na migranty, Ukrajince nebo pomoc Ukrajině.

Právě toto spojení ekonomické frustrace, migrace a odporu k podpoře Ukrajiny může být podle Jonáše politicky mimořádně účinné.

Ukrajinci v Německu a v Česku

Zajímavým tématem je rozdíl v integraci ukrajinských uprchlíků v Německu a České republice. Podle Martina Jonáše se v Německu zapojilo do pracovního trhu podstatně méně ukrajinských uprchlíků než v Česku. Důvodů je několik. Němčina je pro Ukrajince výrazně těžší jazyk než čeština, německá byrokracie je složitější a roli hraje také nastavení sociálního systému.

Německá občanská dávka byla vytvořena s poměrně velkou důvěrou v příjemce a s menším tlakem na okamžitý návrat do zaměstnání. To se ale v případě velkého množství válečných uprchlíků ukazuje jako problém. Německo proto dnes hledá způsoby, jak systém změnit.

Současně ale oba diskutující upozorňují, že ani český model není bez problémů. Rychlejší zapojení lidí do práce někdy probíhá za cenu menší ochrany před vykořisťováním a část migrantů se stává snadnou kořistí nelegálních nebo pololegálních zprostředkovatelů práce.

AfD není německá verze Georgii Meloni

V rozhovoru se podrobně věnujeme také otázce, zda by řešením německého politického patu nebylo zapojení AfD do vládní odpovědnosti. Martin Jonáš tuto možnost v současné podobě strany odmítá. Zároveň říká, že dlouhodobě by pro Německo mohlo být důležité, aby se AfD proměnila podobným způsobem jako některé jiné pravicově populistické strany v Evropě. Tedy aby se posunula směrem k politickému mainstreamu a stala se stranou, se kterou lze hledat kompromisy.

Podle něj se ale zatím děje spíše opak. Dnešní AfD má výrazně proruskou část vedení, zpochybňuje základní pilíře německé zahraniční politiky a mezi jejími představiteli působí lidé spojovaní s prostředím, které je podle Jonáše obtížné považovat za běžnou konzervativní pravici. Rozdíl proti italské Giorgii Meloni vidí právě ve vztahu k Rusku. Zatímco Meloni po převzetí odpovědnosti jasně přijala západní geopolitické ukotvení Itálie, významná část AfD se podle něj pohybuje opačným směrem.

A problém není možné vyřešit prostým tvrzením, že miliony voličů AfD jsou extremisté. Nejsou. O to důležitější ale je rozlišovat mezi motivací jejích voličů a lidmi, kteří dnes stranu skutečně vedou.

Mír se nevyrábí tím, že vyslovíme slovo mír

Rozhovor se dotýká také nové knihy Martina Jonáše a Vlastimila Břízy Na pokraji výbuchu. Její základní myšlenka reaguje na častou větu, že bychom měli méně mluvit o zbraních a více o míru. Jenže mír není podle Jonáše kouzelná formule. Nestačí říci, že chceme vyjednávat. Druhá strana musí mít důvod vyjednávat také.

Právě v Německu byla tato víra před ruskou invazí na Ukrajinu mimořádně silná. Němečtí politici opakovali, že Vladimir Putin musí jednat a nesmí vést válku. Mnohem méně se podle Jonáše diskutovalo o druhé části otázky, co uděláme, když jednat nechce?

Angela Merkelová a dva opačné mýty

Samostatnou část rozhovoru tvoří také hodnocení Angely Merkelové a migrační krize roku 2015. Martin Jonáš odmítá oba jednoduché příběhy. První říká, že Merkelová jako morální vůdkyně navzdory odporu většiny Němců otevřela hranice migrantům. Podle Jonáše tehdejší kancléřka velmi pozorně sledovala veřejné mínění a její rozhodování se od nálad společnosti rozhodně neodvíjelo tak málo, jak se dnes někdy tvrdí. Druhý mýtus ale podle něj tvrdí, že Merkelová migraci do Evropy jednoduše způsobila tím, že migranty pozvala.

Ani to podle něj neodpovídá realitě. Ještě krátce před vrcholem krize prosazovala dodržování dosavadních pravidel a lidé už tehdy proudili Evropou směrem k Německu. Migrační krize byla evropský problém a odpovědnost nelze jednoduše připsat jednomu člověku. Stejně nefunkční zůstává podle rozhovoru i dnešní evropský azylový systém, ve kterém státy na jižní hranici Unie nesou nepoměrnou část zátěže, zatímco jednotlivé země často odmítají převzít odpovědnost za migranty, kteří přes jejich území pokračují dál.

Německý problém je také český problém

V závěru se vracíme k otázce, proč by nás to všechno vlastně mělo tolik zajímat. Odpověď je jednoduchá. Český ekonomický úspěch po roce 1989 vznikal vedle stabilního, bohatého a proevropského Německa. Český průmysl je s německým provázán dodavatelskými řetězci, vlastnictvím firem i společným evropským trhem. Nestabilní Německo proto není něco, čemu můžeme z bezpečné vzdálenosti škodolibě přihlížet.

Stejně problematická je představa, že silná AfD by pro Česko automaticky znamenala výhodnějšího souseda jen proto, že ostřeji mluví o migraci. Nacionalistické Německo, které by méně věřilo Evropské unii, Schengenu a společným evropským pravidlům a více prosazovalo pouze své vlastní zájmy, by pro malou zemi ve středu Evropy nemuselo být příjemnějším partnerem.

Martin Jonáš v rozhovoru přiznává, že jednoduchý recept na současné německé problémy nevidí. A právě to je možná nejdůležitější pointa celého rozhovoru.

Německo není země před kolapsem. Pořád je bohaté, silné a v řadě ohledů mimořádně úspěšné. Jenže současně řeší několik velkých problémů najednou. Průmyslovou transformaci, drahou energii, technologické zaostávání, stárnutí společnosti, migraci, slábnutí tradičních politických stran a rychlý růst politických okrajů. Každý z těch problémů by byl zvládnutelný samostatně. Nebezpečný může být jejich souběh.

A protože Německo neleží na druhém konci světa, ale několik desítek kilometrů od Prahy, bude způsob, jakým se s nimi vypořádá, zásadně ovlivňovat i naši budoucnost.

Co také zazní v tomto díle:

• Jaké je strávit osm let jako zahraniční zpravodaj v Německu a co takový život znamená pro rodinu.

• Jak se někdejší německá exportní síla změnila v ekonomickou zranitelnost.

• Co o německé společnosti vypovídá stále překvapivě silný vztah k faxu, papíru a tradičním postupům.

• Jak se rozpadá tradiční politická mapa Německa.

• Jak se během své existence Alternativa pro Německo postupně radikalizovala.

• Proč nelze miliony voličů AfD jednoduše označit za extremisty a tím problém uzavřít.

• Jak ekonomická nejistota, migrace a pomoc Ukrajině splývají v německé politice do jednoho tématu.

• Proč byla integrace ukrajinských uprchlíků na německý pracovní trh pomalejší než v České republice.

• Jak německý sociální systém ovlivňuje motivaci k práci.

• Co se skutečně stalo během migrační krize roku 2015 a proč je obraz Angely Merkelové zkreslený z obou stran.

• A především proč by Česko nemělo sledovat německé problémy se škodolibostí, protože jejich důsledky velmi rychle pocítíme i my.