Doba, kdy bude možné rodit mimo lidské tělo je blízko. Vzhledem k tomu, že se nechceme množit, budeme to potřebovat.

Medicína, stejně jako jiné vědní obory prochází bouřlivým vývojem, porodnictví, gynekologie a zejména genetika nejsou výjimkou. Je otázkou nakolik je tento pokrok v souladu s etickými pravidly, tak jak je zná západní společnost. Zdaleka nejde jen o genetické manipulace, projekty jejichž cílem je vývoj lidského plodu mimo lidské tělo, ale třeba i problematiku stále starších matek i otců. Proti tomu jde rozhodování o tom, jak řešit samotné přežití naší civilizace, která se nechce množit.

Porodnictví je obor relativně mladý, od obecné chirurgie se oddělil až na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Teprve tehdy oproti dobám minulým lékaři dokázali zachraňovat nejen život matky, ale i dítěte. Od té doby prošel mnoha přelomovými změnami, kdy porodní kleště doplnila zejména antibiotika, a ještě později ultrazvuk. Přestože dnes je hodně módní mluvit ve všech oborech o AI, tak zde by dalším velkým přelomem měla být možnost zrození člověka mimo lidskou dělohu, a to od samotného početí, až po jeho příchod na svět. Přestože tato představa může navozovat vzpomínky na některé dystopické romány, při jasném a včasném legislativním podchycení takového procesu by mohlo jít o přelom, pro celou řadu lékařských oborů.

Proti vědeckému pokroku, který dokáže prodlužovat lidský život, a je třeba říct, že kvalitní lidský život, jde fakt, že věk pro reprodukci, zejména u žen se nezměnil. Po tisíciletí je stále stejný, tedy mezi 18 až 40 roky života, s tím, že optimální je mezi 20 až 30 rokem. Tím primárním problém je, že počet vajíček ve vaječníku je konečný a časem ubývají a směrem k horšímu se mění i jejich kvalita. S tím, jak se prodloužil věk aktivního života, se prodloužila i doba po kterou si lidé buď chtějí „užívat svobody“, nebo budovat své kariéry, a spoléhají na lékařskou vědu, na výsledky práce reprodukčních klinik, že až se dostatečně usadí, a rozhodnou se mít dítě, že se to zařídí, ale ten výsledek není přes veškerý pokrok zdaleka vždy jistý.

Možná ještě větším problémem, než fenomén „starých rodičů“ v západních civilizacích je fakt, že lidé ve vzdělaných a bohatých kulturách se nechtějí množit, tedy, že Evropané nejsou schopní prosté reprodukce, na rozdíl od jiných kulturních okruhů, kde aktuálně probíhá populační exploze. A není to problém jen „starých“ zemí Evropské unie, dnes je to problém také České republiky, Polska a dalších, ve kterých toto téma z jakési setrvačnosti stále není tématem.

Je úžasné, že i v dnešní době, která akcentuje rychlý úspěch se mladí lidé hlásí na lékařské obory, které nejsou ani snadné, a ani rychlý kariérní, nebo finanční růst neslibují. Není to dané tím, že by „staří“ oproti „mladým“ bránili své pozice, ale tím, že jde o obor, kde nestačí mít pouze načtené vědomosti, ale také relativně dlouho praktickou zkušenost. Přeci jen jde o obor, kde téměř každé rozhodnutí, každý krok ovlivňuje kvalitu lidských životů, nebo i jejich samotnou existenci. Dá se říci, že téměř všechny obory medicíny se setkávají s člověkem, kdy je ve stavu kdy potřebuje „opravit“, a téměř nikdy to není nic hezkého a lékař, nebo obecně zdravotnický personál musí umět naprosto striktně mentálně oddělit svou práci a své soukromí. Jinak by to mohlo mít s velkou pravděpodobností negativní následky pro jeho psychiku.

Co také zazní v tomto díle:

Proč je cesta od rozhodnutí stát se lékařem k okamžiku kdy jím člověk plnohodnotně je, je tak dlouhá, a jaká to pro ně přináší omezení.

O proměnách nejen porodnictví, ale celého zdravotnictví od pádu komunismu, kdy tato proměna je neuvěřitelně kvalitní. Ale také o finanční udržitelnosti tohoto systému do budoucna.

Porod je jen vyvrcholení dlouhé procesu zrození člověka, soustředit se jen na něj je chyba.

Vyřešení zrození člověka mimo lidskou dělohu je relativně blízko, přes jisté otázky spojené s etikou, by to byl ohromný úspěch i pro řadu jiných oborů, například pro transplantologii.

Faktor „starých matek“ a obecně starých rodičů, z hlediska medicíny a z hlediska sociologie.

Etické a společenské otázky, kolem „sexuálního balancování“, tedy ovlivňování pohlaví nenarozených dětí.