Další kolo syrské války nikomu ze světových hráčů nevyhovuje, jediným poraženým budou civilisté

Před osmi lety, po ovládnutí Allepa vládními vojsky se zdálo, že syrská občanská válka postupně přechází do své latentní fáze. Překvapivé ovládnutí města islamistickými povstalci nyní tento konflikt opět přivádí na první stránky médií. Bohužel tyto zprávy často „kloužou“ po povrchu nebo vyvolávají nerealistická očekávání. Tento podcast se snaží posluchačům přiblížit základní informace.

Přestože Sýrie získala nezávislost již v roce 1946, příliš klidného období si její obyvatelé neužili. Bylo to jednak vinou konfliktů vnitrostátních, zejména častých vojenských převratů, a pak působením vnějších sil, nejčastěji válek s Izraelem. Do nich byla Sýrie zejména v počátcích vmanévrována Egyptem. Od roku 1967 a od obsazení části syrského území Izraelem (Golanské výšiny) tu pak byla snaha o revanš a získání opětovné kontroly nad svým územím. Vnitrostátní situace se „zklidnila“ za cenu krvavých represí po ovládnutí země Háfizem al-Asadem, další války s Izraelem následovaly, z nichž kromě Jomkipurské ten nejzásadnější pro dnešní stav měla ta Libanonská. Také zde šlo v počátku o vojenský střet s Izraelem, nicméně časem se přítomnost Syrské arabské armády změnila ve faktickou kontrolu významných částí země. Ke stažení Sýrie z Libanonu došlo až po třiceti letech přítomnosti, v roce 2005, po vraždě libanonského premiéra Rafíka Harírího. Toto vojenské dobrodružství bylo pro Sýrii jednak extrémně finančně náročné, a v konečných důsledcích ji připoutalo prostřednictvím Hizballáhu k vlivu Íránu.

Další důležité mezníky pro dnešní dění jsou smrt Basíla al-Asada při automobilové nehodě v roce 1994, kterého jeho otec Háfiz al-Asad dlouhodobě připravoval na převzetí moci, a kterého pak v následnictví musel narychlo zastoupit mladší bratr Bašár al-Asad, londýnský oftalmolog, který nikdy neplánoval politickou kariéru a který ani neměl vybudované vazby uvnitř syrské politiky a silových složek. Druhým zásadním a jistě zásadnějším datem je rok 2011, vypuknutí tzv. Arabského jara, nešťastné politiky Západu pokusit se v arabských zemích „přes noc“ zavést demokracii západního typu. Naprosto bez pochopení místních zvyklostí, kultury, politické tradice i náboženských pravidel. Výsledkem byl rozvrat, stovky tisíc mrtvých, masivní  migrace do Evropy a vzestup islamistů. Průběh občanské války v Sýrii se oproti jiným zemím lišil v tom, že syrskému prezidentovi Bašáru al-Asadovi přišly na pomoc Rusko a prostřednictvím svých milic Írán. Obě tyto země zde kromě pomoci spřátelenému režimu usilovaly také o své zájmy. V případě Ruska šlo o vybudování vojenských základen v geopoliticky citlivé části světa, a v případě Íránu o lákavou možnost otevřít další „frontu“ v boji proti Izraeli, porážku sunitských povstalců a v neposlední řadě zjednodušení zásobovaní teroristické organizace Hizballáh v Libanonu.

Přes vojenský zásah Ruska a Íránu, který udržel Bašára al-Asada u moci, se režimu a jeho spojencům nikdy nepodařilo zpět ovládnout  celé území své země, a celý konflikt přešel nejpozději v roce 2020 do „zamrzlé“ fáze, kdy jednotliví aktéři kontrolovali relativně neměnné území. To se změnilo minulý týden, kdy se dala do pohybu bojovníci islamistická frakce Hay’at Tahrir al-Sham. Z jejího původně deklarovaného záměru rozšířit jisté bezpečnostní pásmo se po překvapivé neschopnosti vládních sil stala „spanilá jízda“. K té se velice rychle přidali Kurdové ze Syrských demokratických sil, kteří začali rozšiřovat své území na úkor Asadových jednotek, a naposledy se zapojily síly podporované Tureckem.

Faktem je, že současné boje reálně nevyhovují nikomu. Ani USA, které podporují Kurdy, ale nepřejí si eskalaci, ani Turecku, které nebylo připravené, a svět by si mohl všimnout, že již řadu let okupuje část mezinárodně uznaného syrského území, a také to, jak se zde chová ke kurdské menšině. Tyto boje nevyhovují ani Rusku a Íránu, vyčerpaným válkami na Ukrajině a v Libanon. A v neposlední řadě nemá radost ani Izrael, pro kterého je Asad sice problémový soused, ale soused, kterého znají a vědí co od něho mohou čekat. To v případě islamistů, často pokračovatelů  odkazu Al-Kajdy nebo dokonce  Islámského státu, zdaleka neplatí.

V těchto dnech se nám naplno ukazuje tragičnost kroků zahraničních velmocí, Evropy s jejím Arabským jarem, Ruska s jeho agresí proti Ukrajině a Íránu při jeho podpoře palestinského terorismu. Výsledkem je oslabení všech a v konečném důsledku utrpení nevinných civilistů.

Co také zazní v tomto díle:

Stručná historie samostatné Sýrie.

Státy sousedící se Sýrií a jejich zájmy, jak v regionu, tak na syrském území.

Představení jednotlivých skupin, které v Sýrii válčí a jejich zahraničních „ochránců“.

Vliv porážky Hizballáhu v Libanonu a vlekoucí se rusé války proti Ukrajině na oslabení sil Bašára al-Asada.

Proč nikoho nezajímá utrpení Kurdů, ve srovnání s pozorností, jaké se dostává Palestincům?

O dalším možném vývoji konfliktu a jeho dopadů na svět a zejména na Evropu.