Armáda se připravuje na možnost velkého konfliktu, pozorně sleduje průběh bojů na Ukrajině i v Izraeli. Problémem jsou lidi.

Svět kolem nás je stále méně stabilní, válka zuří na Ukrajině, v Izraeli, napětí roste v Jižní Americe i v Asii. Bezpečnostní situace se mění k horšímu i uvnitř EU, zejména kvůli masové migraci ale i „blbé náladě“ Evropanů, kteří chudnou nejen v důsledku vnějších vlivů, jako byl třeba COVID, ale i podivných rozhodnutí politických špiček, které jsou čím dál tím víc odtržené od reálného života. Armádu České republiky v minulosti politici vnímali především jako něco, odkud je možné brát peníze. Tento stav se snad mění, nicméně přes noc nejde dohnat to, co se zameškávalo roky.

Armáda České republiky prochází ohromnou proměnou, možná větší, než by se mohlo zvnějšku zdát podle zpráv o nákupech nové techniky. Prochází změnou myšlení v tom, co je jejím úkolem, k čemu vede své příslušníky a o čem se snaží informovat veřejnost i politiky. Totiž k tomu, že prioritou je ochrana vlastního území, a to i v podmínkách možného „velkého“ konfliktu. Oproti minulosti to tedy již nejsou operace v zahraničí, často v exotických destinacích, do kterých se zapojovaly relativně malé kontingenty vojáků a kde velká část logistické podpory spočívala na spojencích. Kromě změny „psychického“ nastavení Armády i společnosti, je třeba pracovat na odstranění všeho, co se v minulosti zanedbalo. Obměně zastaralé techniky, nákupu některých zbraňových systémů, od kterých se neuváženě odešlo, rekonstrukci a výstavbě nové nemovité infrastruktury, ale i náboru nových a udržení stávajících lidí.

Petr Matouš patří ke generaci vojáků, která nemá žádnou osobní zkušenost s Armádou před rokem 1989, k vojákům, kteří mají špičkové vysokoškolské vzdělání jak v ČR, tak v zahraničí, ale i osobní nasazení v intenzivních bojových operacích. K jeho přednostem podle mého názoru patří, že je schopen se za své lidi postavit i proti svým nadřízeným, a to i za cenu ohrožení vlastní kariéry. Svědčí o tom i jeho příběh z jednoho z jeho „afghánských“ nasazení, kdy namísto obvyklých zdvořilostních frází během rozhovoru s tehdejším předsedou vlády Andrejem Babišem, si přál pro vojáky kvalitní noční vidění, minimálně na úrovni jakou měli k dispozici jejich protivníci z řad Talibánu. Ke cti Andreje Babiše slouží to, že mu jeho přání splnil. Dotkli jsme se také problematiky afghánských tlumočníků, která zdaleka není tak jednoduchá a jednoznačná, jak ji líčí některé neziskové organizace a jim nakloněná média. Je nutné připomínat, že v naprosté většině nešlo o dobrovolníky, kteří chtěli bojovat za svou vlast proti islamistům, ale o lidi, kteří si tuto práci zvolili, jako práci, tedy za úplatu. A část z nich pracovala pro obě strany, nebo dokonce pro Talibán.

Kromě obvyklých poznání, jako že dělostřelectvo i tanky mají stále na bojištích své místo, tak nám války na Ukrajině i v Izraeli zdůraznily rostoucí roli dronů na bojišti a nutnosti budovat obranu proti nim. Současně také nutnost zajistit jejich výrobu přímo na našem území, což by vzhledem k tradicím našeho leteckého průmyslu, leteckých konstruktérů, mělo být naprostým minimem. Zatím pokud jde o aktuálně nejhoršího protivníka obou stran na Ukrajině – FPV (sebevražedných, malých dronů) se v České republice zrodila pozoruhodná soukromá iniciativa, za kterou stojí letečtí modeláři.

Část podcastu se také věnuje zdravé rivalitě různých jednotek naší Armády, tomu, v čem jsou rozdíly v úkolech i výcviku jednotek, se kterými má Petr Matouš osobní zkušenost, tedy 601. skupiny speciálních sil a 43. výsadkového pluku. A pro případné zájemce, tak i o tom jak je náročné se stát jejich příslušníkem.

Co také zazní v tomto díle:

Jak se kluk se zlomenou páteří stane příslušníkem elitní vojenské jednotky.

Fyzická kondice většinové populace se snižuje a Armáda se musí přizpůsobit.

Proti minulosti je stále více lidí, kteří službu v Armádě berou jako zaměstnání, ne jako příležitost zažít dobrodružství.

Afghánistán byla pro Armádu velká škola, ale je třeba se věnovat přípravě i na jiný typ konfliktů.

Řada Afghánců pracovala pro obě strany konfliktu, jak pro vlastní vládu a spojence, tak i pro Talibán.

Boj v tunelech v Gaze je noční můrou pro každou armádu.

Drony jsou na bojištích stále větší problém a obrana proti nim se současnými prostředky je hodně obtížná.

Jak Ukrajina, tak Izrael ukázaly nutnost mít dostatek kvalitně vycvičených a motivovaných záložníků a záložnic.