Blesk - Bezpečnostní expert o podpoře Ukrajiny i přešlapech Zelenského. Zavařil si odvoláním Fedorova?

O české i evropské podpoře ruskem napadené Ukrajiny a jejím vývoji promluvil pro Blesk bezpečnostní analytik Milan Mikulecký. Okomentoval mimo jiné rovněž nedávné odvolání ministra obrany Mychajla Fedorova, které podnítilo mnohé k demonstracím, i popularitu hlavy státu Volodymyra Zelenského mezi Ukrajinci. Jak si momentálně stojí Česká republika co do podpory Ukrajiny? Jakým dojmem v tomto ohledu ČR působí na své partnery v Severoatlantické alianci? „V zásadě se dá říct, že jakákoliv pomoc Ukrajině je pomoc i nám, protože zadržuje ruskou agresi, získáváme naprosto neocenitelné zkušenosti z dnešního bojiště, které je hodně blízko nám a které nám ukazuje, jak budoucí konflikty budou vypadat. A co mě trošku mrzí, mám pocit, jako bychom to nevnímali. Jako bychom se neustále připravovali na války, které byly a už nikdy nebudou, a na války, které přijdou a které vidíme v přímém přenosu, jako kdybychom si dávali klapky na oči, že je vlastně nechceme vidět. A to je možná zásadnější než to, jak se na nás někdo dívá. Prostě reálně, minulá vláda hodně mluvila, málo dělala. Tahle vláda málo dělá. A vzhledem k tomu, kdo ji volil a co řekla a slíbila svým voličům, tak vlastně jenom plní svůj program. Ona prostě říkala už před volbami, že Ukrajině pomáhat nechce a nebude. Nemyslím si, že to je správně, ale je to legitimní. Takže těžko budu kritizovat volbu voličů, je to demokracie, přestože s touto většinou hluboce nesouhlasím.“ A nemá právě tahle politika pak potenciál podrýt vyjednávací pozici České republiky na mezinárodní scéně? „Já si myslím, že pozice České republiky na mezinárodní scéně je obecně v České republice silně přeceňovaná. Tím, že jsem měl možnost působit i mimo Českou republiku, v regionu Blízkého východu, upřímně, názor České republiky jen málokdy zajímá někoho dál než v Bratislavě.“ Jak je to s podporou Ukrajiny ze strany české veřejnosti? „Podpora české veřejnosti obecně vůči Ukrajině není negativní. Vidíme takovou tu uřvanou menšinu na sociálních sítích. Do jaké míry je řízená, do jaké míry je to ruská operace, pro to nemám tvrdá data, abych to mohl komentovat. Určitě i tady se najde nějaká skupina lidí, kteří autenticky podporu Ukrajiny nechtějí. Stejně tak je tady část lidí, kteří Ukrajinu stále aktivně podporují. A pak je tady největší část lidí, kteří prostě řeší svoje životy a neřeší Ukrajinu, neřeší mezinárodní politiku. A není důvod to odsuzovat. Obecně se dá říct, že pro udržení pozornosti většinové populace ta válka prostě trvá dlouho. Ta ruská agrese proti Ukrajině je tady od roku 2014, největší vzepětí lidí v pomoci Ukrajině logicky přišlo po roce 2022. A čím dále budeme od toho roku 2022, tak logicky bude klesat. Je to naprosto přirozené a není to nic, proč by se měl kdokoliv na ty lidi zlobit. My bychom se měli zlobit na politiky, a teď se nebudeme bavit na úrovni České republiky, protože jak už jsem říkal, my toho neovlivníme tolik, ale na té evropské úrovni. Protože my jako Evropa jsme měli možnost tu válku už dávno nějakým způsobem ukončit. Když se podíváte, jak Evropská unie nejnověji změkčuje sankce vůči Rusku, tak já teda nevím, jestli chceme, aby ta válka skončila nějakým mírem, nebo jestli spíš děláme všechno pro to, aby trvala dál a dál.“ A nemá na ta rozhodnutí evropských lídrů taky dost velký vliv momentální přístup Donalda Trumpa? „Nemyslím si, že požadavek Francie a Itálie na to, aby tam mohli jezdit ruští turisté, včetně ruských vojáků, kteří se dopouštěli válečných zločinů na Ukrajině, je důsledek vlivu Donalda Trumpa. Tohle jsou byznysové a lobbistické záležitosti jednotlivých evropských zemí. Stejně tak Donald Trump nemá vliv na to, že Irsko ve velkém dodává oxid hlinitý, zásadní surovinu pro výrobu hliníku, Rusku, které ho využívá k vojenským účelům. Donald Trump je kapitola sama pro sebe, ale nemyslím si, že bychom zrovna jím měli omlouvat to, co jsme si tady nadrobili sami.“ Nedávno ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj odvolal ministra obrany Mychajla Fedorova. Může to nějak podrýt jeho popularitu mezi Ukrajinci? „Tak ona ta popularita prezidenta Zelenského mezi Ukrajinci není zase až tak vysoká, jak by to na Západě mohlo vypadat. Prezident Zelenskyj je člověk, který je jednoznačně pozitivní postavou ukrajinské historie. Když mu hrozilo opravdu fyzické nebezpečí, tak přestože mohl utéct z Kyjeva, tak neutekl. Burcoval svět, burcoval svoje spoluobčany, aby bojovali. A za to mu patří místo v historii. Druhá věc je, nakolik prezident Zelenskyj dokáže bojovat s některými negativními figurami ve svém nejbližším okolí. Ať už to byl jeho poradce Andrij Jermak, nebo i další lidé, se kterými je spojen ještě ze svého působení v showbyznysu, kteří poté byli napojeni na něj i během prezidentské kandidatury i během prezidentské funkce. Vidíme to vlastně i na hlasování ukrajinského parlamentu ve věci konce ministra Fedorova, tedy že i poslanci jeho vlastní politické formace ho nepodpořili v té současné rošádě na vládní úrovni.“ I prezident Zelenskyj tedy dělá chyby… „Prezident Zelenskyj na to, pod jakým je tlakem, tak vlastně těch chyb dělá strašně málo. Dá se říct, že zatím udělal pouze tři velké. Jednak to byl konec náčelníka generálního štábu Valerije Zalužného, jednak to byl loňský pokus omezit pravomoce NABU a SAPU, dvěma protikorupčním agenturám. A teď je to odvolání ministra obrany Fedorova. Takže v celkovém součtu z toho prezident Zelenskyj pořád vychází velice dobře. Na druhou stranu i tyhle chyby mají nějaké dopady, pokud jde o vnímání třeba těch, kteří Ukrajinu podporují. Je to nešťastný krok. Ale těžko radit z Prahy prezidentu Zelenskému, jak měl postupovat ve střetu Fedorov–Syrskyj (náčelník generálního štábu Oleksandr Syrskyj, pozn. red.). Nicméně z pohledu nějaké další podpory Ukrajiny, z pohledu podpory lidí, kteří jsou na frontě – a já nemám žádný přesný průzkum mezi vojáky, kteří bojují, asi ho nemá nikdo – tak s vojáky, se kterými máme možnost mluvit, tak jednoznačně v tomhle řekněme sporu jsou spíš na straně týmu Zalužnyj a Fedorov než v týmu Syrskyj a Jermak.“