Novinky.cz - Návštěva ředitele CIA v Moskvě ukázala, že USA nerezignují na Evropu

Moskvu navštívil ředitel americké zpravodajské služby John Ratcliffe. Podobné návštěvy jsou výjimečné, naposled ředitel CIA navštívil Moskvu před ruskou invazí na Ukrajinu. Co návštěva ukazuje, probírali v podcastu Zbytečná válka bezpečnostní analytik Milan Mikulecký a expert na zahraniční politiku Vlastislav Bříza. Připomenuta byla i válka s Íránem, od jejíhož začátku uplynulo půl roku. Návštěva ukazuje, že Rusko nestojí stranou americké pozornosti, jak se ze soustředění na Írán mohlo zdát, což je dobré znamení pro evropské země. V Kremlu vidí, že ani soustředění USA na západní polokouli neznamená rezignaci na dění v Evropě. Návštěva se navíc nekonala v utajení. Byť byla návštěva označována za rutinní, Bříza zdůraznil, že není běžná: „Prostě není. Naposledy byl v Moskvě šéf amerických zpravodajských služeb v roce 2021 v listopadu, přičemž přivezl varování Ruské federaci před tím, aby se nepokoušela o něco většího na Ukrajině. Následně se šéf CIA sešel se šéfem ruských zpravodajských služeb v Ankaře v listopadu 2022. Hlavním tématem byla snaha odradit Rusko od použití taktických jaderných zbraní, což vyšlo. Tím chci ilustrovat, že když se tajné služby obou zemí setkají na takové úrovni, má to nějaký zásadní důvod.“ „To, že šéf CIA přiletí do Moskvy, je vysoce nestandardní,“ souhlasil s ním Mikulecký. Vzkaz Rusku Není však jasné, o čem se v Moskvě mluvilo. Zřetelně však byl Rusku předán nějaký vzkaz, který mu dává najevo, že nesmí překročit určité limity. „Můžeme se domnívat, že předmětem jednání mohly být tři věci. Americké zpravodajské služby zachytily, že Rusko může na podzim po volbách spustit další vlnu mobilizace. Zároveň se objevují indicie, že Rusko může mít v plánu testovat větší, byť omezenou akcí na východním křídle NATO někde v Pobaltí, soudržnost NATO a jeho odhodlanost,“ řekl Bříza. „Moskva se taky může domnívat, že dobrodružství v Perském zálivu, které trvá půl roku, nepřineslo kýžené plody a USA mohou být mezinárodně politicky i geopoliticky oslabeny. Ratcliffe tam přijel říct – my nejsme oslabeni, varujeme vás, kdybyste něco zkusili na východním křídle, v Evropě, nebudeme stát stranou, jsme rozhodní a zachováme si náš statut supervelmoci,“ pokračoval. Mikulecký dodal, kdo je Ratcliffe: „Není to byznysmen typu Jareda Kushnera, který bez ohledu na důsledky zobchoduje cokoliv s kýmkoli, není to Steve Witkoff. V dnešní americké administrativě je ve vztahu k Rusku jestřábem, není to žádný fanoušek (ruského prezidenta Vladimira) Putina, žádný fanoušek rozšiřování Ruska a zvyšování jeho vlivu.“ Vzkaz spojencům Bříza za podstatné považoval, odkud Ratcliffe do Ruska letěl – že se napřed zastavil v Pobaltí: „Není problém letět ze Spojených států do Moskvy přímo. To, že Ratcliffe přistál cestou v Rize, je jednoznačně symbol toho, že než letí do Moskvy, tak jedná s klíčovými spojenci, kteří jsou nejvíc ohroženi, spojenci, kteří nejvíc vnímají ruskou hrozbu a současně plní své závazky vůči Severoatlantické alianci a jsou loajální vůči USA.“ Cesta také podle něj ukázala, že navzdory prohlášením o zaměření pozornosti na západní polokouli Spojené státy neopustily Evropu. Návštěva se uskutečnila v době, kdy Rusko zesiluje své vzdušné útoky na Ukrajinu a vypaluje na ni balistické rakety, proti nimž nemá Kyjev obranu. Problémy Ukrajiny „Rusové mají pocit, že našli něco, co na Ukrajinu platí. To znamená znásobení toho teroru prostřednictvím balistických raket, na které v tuhle chvíli Ukrajina skutečně nemá protizbraň,“ řekl Mikulecký a dodal, že podzim a zima budou opět pro Ukrajinu těžké. Rusku se navíc daří postupovat od jihovýchodu ke Slovjansku. „Je nutné říct, že posun o nějakých pět kilometrů neznamená, že by se jako za první nebo druhé světové války o pět kilometrů posunuly ruské zákopy. Malé ruské úderné týmy v šedé zóně byly identifikovány až pět kilometrů od výchozích pozic,“ upřesnil Mikulecký. Pokračoval: „To neznamená, že Ukrajina nemá na bojišti problém. Ukrajina má problém s doplňováním zejména živé síly. Přestože udělala ohromný pokrok u bezpilotních prostředků, ať už vzdušných, pozemních, námořních, tak prostě ta lidská síla je něco, bez čeho se to bojiště zatím stále neobejde. A Rusové jsou mimořádně aktivní i ve směru na Charkov, snaží se tam tlačit. K podpoře svých jednotek tam používají i letectvo. Pokud by byl ohrožen Charkov, můžeme čekat zvýšený tlak na vyvolání uprchlické vlny“. Varoval, že by se město mohlo dostat do dosahu operátorů mnohem menších dronů a Rusové by tam také uplatnili lidské safari jako v Chersonu. Půl roku války s Íránem V pátek uplynulo přesně šest měsíců od začátku války USA a Izraele s Íránem. „Když tato operace začala, tak mě ani v nejhorším snu nenapadlo, že Spojené státy v okamžiku, kdy ta jejich operace se bude obracet ve vítězství, ucuknou a pod tlakem Kataru a některých obchodníků nabídnou Íránu, jak z katastrofální porážky vyjít ven,“ řekl Mikulecký. „Kdyby Spojené státy neměly poblíž Donalda Trumpa Steva Witkoffa, který na základě požadavku katarských emisarů vyrazil a začal domlouvat idiotskou mírovou dohodu, tak už mohlo být po téhle válce,“ dodal. Írán se sankcemi počítal Vyjádřil se i k tvrdým ekonomickým sankcím: „Ekonomický tlak je jednoznačně správnou cestou, ale problém je v tom, že Írán s něčím takovým kalkuloval v posledních měsících, takže se na to připravil. Čína má navíc pozici, která je silnější, než kdy v historii byla. Má ekonomické páky, má diplomatické páky na to, aby dokázala působit proti sankcím. To neznamená, že pro Írán sankce nemohou být smrtící, ale mohli bychom ty výsledky vidět mnohem dřív, kdyby Čína byla schopna vnímat americké hrozby jako reálné.“ „Po půl roce se ukazuje paradoxní fakt, že ani celá řada skvělých taktických vojenských vítězství nemusí vyústit ve strategickou výhru,“ dodal Bříza. „Co mě napájí trochou optimismu je fakt, že Spojené státy pochopily, že jediným řešením této situace je dotáhnout situaci do úspěšného konce.“ Přispět k tomu může i tlak Spojených arabských emirátů, které také vyhlásily sankce na Írán, dodal analytik: „Přes Dubaj šlo mnoho financí, které držely íránský režim nad vodou. Íránské útoky proti Spojeným arabským emirátům nebyly příliš moudré.“ Domnívá se však, že Omán riskuje, pokud se s Íránem domluví na rozdělování příjmů z výpalného na proplutí lodí Hormuzským průlivem, protože nemá takovou sílu, aby ustál americkou reakci. Na závěr Mikulecký komentoval íránské hrozby vůči perskému vysílání Radia Svobodná Evropa v Praze. Upozornil, že Írán už má rakety s doletem 4000 km. A právě takové rakety by mohl detekovat radar v Brdech, který se odmítal, protože v té době Írán rakety s takovým doletem neměl. „Tehdy zaznívaly argumenty, že je to hrozba proti Rusku, a proto ho nechceme. Írán žádné takové rakety nemá a nevyvíjí je. A bum – má je.“