Jiří Kolísko - Stavby, které nás drží nad vodou. Kloknerův ústav, mosty, beton a odpovědnost techniků

11 května, 2026

Kloknerův ústav je instituce, která má ve stavebnictví a stavebním zkušebnictví mimořádné jméno. Zabývá se výzkumem, diagnostikou a zkoušením stavebních konstrukcí, materiálů i celých systémů. Zkoumá novostavby, existující konstrukce i stavby, u nichž se objevují poruchy, vady nebo pochybnosti o jejich bezpečnosti. Je to instituce, kde se potkává teorie, experiment, zkušenost a velmi praktická odpovědnost za to, aby stavby kolem nás fungovaly a byly bezpečné.

V podcastu přijde řeč na historický vývoj stavebních materiálů, ale i na novinky, například moderní vysokohodnotné betony typu UHPC, které umožňují stavět subtilnější, odolnější a trvanlivější konstrukce. Příkladem jejich použití je i pražská lávka mezi Holešovicemi a Karlínem.

Řeč je ale také o tom, že i sebelepší materiál neznamená, že konstrukci není nutné průběžně udržovat. Největším nepřítelem staveb totiž často není jedna dramatická událost, ale dlouhodobé působení prostředí. Tedy čas, voda, mráz, sůl, teplo, provoz a dlouhodobé zanedbávání.

Všechno nejde opravit

V rámci Hlasu na poušti se dotkneme i mostů. Trojské lávky, Morandiho mostu v Janově i železničního mostu na Výtoni. Právě u něj se dobře ukazuje střet odborného pohledu, emocí, památkové ochrany, dopravních potřeb, politiky a odpovědnosti. Profesor Kolísko vysvětluje, proč staré ocelové konstrukce netrpí jen korozí, ale také únavou materiálu, proč není možné všechno jednoduše „opravit“ a proč někdy rekonstrukce znamená výměnu tak velké části stavby, že se otázka zachování původní konstrukce stává velmi složitou.

Mluvíme také o tom, zda máme v Evropě a v Česku příliš mnoho norem, předpisů a regulací, proč složitost dokumentace nemusí vždy vést k větší bezpečnosti a jak snadno se z dobré snahy pokrýt všechna rizika může stát nepřehledný systém, ve kterém vznikají nové chyby.

Stavebnictví je obor obrovské odpovědnosti. O tom ve veřejném prostoru v rámci diskuzí o cenách staveb či jejich délce vlastně vůbec nemluvíme. Stavebnictví není jen práce architektů, projektantů, statiků a dělníků, ale je to dlouhý řetězec rozhodnutí, výpočtů, materiálů, kontrol a lidské práce. A právě v tomto řetězci stačí někdy jeden slabý článek.

Profesor Jiří Kolísko zároveň připomíná, že stavebnictví není pro ty, kteří se v něm pohybují, jen technická rutina, ale svým způsobem i velké dobrodružství. Stavaři podle něj přetvářejí obrovské masy hmoty, pracují s rizikem, odpovědností a dlouhou historickou kontinuitou.

Kloknerův ústav v tomto smyslu navazuje na práci Františka Kloknera, českého průkopníka technologie betonu a statiky jako samostatného a mimořádně důležitého oboru v rámci stavitelství. Jeho přínos se projevil již v počátku dvacátého století a zejména v době po vzniku republiky, kdy nastal prudký rozvoj staveb z železobetonu a také využití ocelových konstrukcí. Jeho odkaz je dodnes přítomný nejen v budově ústavu, který nese jeho jméno, ale i v komplexním způsobu přemýšlení o konstrukcích, materiálech a zkoušení.

Co také zazní v tomto díle:

Čím se zabývá Kloknerův ústav ČVUT a proč je důležitý pro bezpečnost staveb.

Jak se zkoumají stavební konstrukce, materiály, vady a poruchy.

Co je UHPC a proč může měnit podobu moderních mostů a lávek.

Proč je pro stavby nebezpečný čas, počasí, sůl a zanedbaná údržba.

O Trojské lávce, Morandiho mostu v Janově a varovných signálech staveb.

O železničním mostu na Výtoni, jeho technickém stavu, památkové ochraně a emocích ve veřejné debatě.

Proč staré ocelové konstrukce netrpí jen korozí, ale také únavou materiálu.

O normách, regulacích, odpovědnosti statiků a složitosti dnešního stavebnictví.

Proč se i dnes provádějí zatěžovací zkoušky mostů a proč výpočetní modely samy o sobě nestačí.

O betonu od starých Římanů až po moderní materiály, recyklaci a hledání náhrad za tradiční suroviny.

O historii Kloknerova ústavu, jeho zakladateli Františku Kloknerovi a unikátních zkušebních strojích.

O tom, proč je stavebnictví obor pro lidi, kteří se nebojí odpovědnosti.