Novinky.cz - Nejlepším výsledkem by byl pád íránského režimu, řekl analytik

Izrael a Spojené státy v sobotu ráno zaútočily na Írán. Střely dopadly na Teherán, Isfahán a další města. Írán sice jednal o svém jaderném a raketovém programu, ale odmítal ústupky. O útoku samotném i o tom, co může přinést a jaký by byl nejlepší výsledek, hovořili v podcastu Zbytečná válka redaktor Alex Švamberk a bezpečnostní analytik Milan Mikulecký. První útok podle Mikuleckého vedly izraelské síly: „Izrael se snažil potlačit všechny hrozby pro své americké spojence, kteří následně útočili v těsné koordinaci s Izraelem.“ Zdůraznil, že se nenaplnily spekulace, že napřed zaútočí Izrael, a až vyšle Írán rakety, zapojí se do akce USA: „Tento scénář se nenaplnil. Od začátku to je společná akce a americký prezident Donald Trump se k ní také hrdě přihlásil.“ Mikulecký taky řekl, že optimálním výsledkem by byl pád íránského režimu: „Ideálním cílem pro svět by bylo, kdyby ajatolláhové v Teheránu skončili a odebrali se tam, kam patří. Ideálně do pekla, protože všechno, co způsobili Íránu, jeho obyvatelům a celé řadě lidí po světě, jim nedává žádné právo k tomu, aby té zemi vládli nadále. Írán je neuvěřitelně bohatá a vzdělaná země s ohromnou tradicí a tito lidé ji za 47 let poslali zpátky do středověku. Není to tak, že jej na kolena dostaly americké sankce, jde o to, že ten režim je neuvěřitelně nepotický, neefektivní, okrádá vlastní lidi a rozsévá smrt, k čemuž se hlásí a kterou prosazuje.“ Za optimální výsledek považuje „změnu režimu v Teheránu bez toho, že by do země vstoupila jakákoliv pozemní vojska s výjimkou nějakých operací speciálních sil, aby to byla vůle íránského lidu se zbavit utlačovatelů a vzdušný útok jim to umožnil“. Analytik s dlouholetými zkušenostmi z Blízkého východu se domnívá, že akce přišla pozdě: „Obávám se, že jsme promeškali tu nejlepší příležitost, která byla během protestů obyčejných Íránců, které byly skutečně krvavě potlačené za cenu desítek tisíc mrtvých. Uvidíme, jestli když jdeme s křížkem po funuse, budou mít Íránci sílu, možnost a schopnosti získat zpět vládu ve své zemi.“ Mikulecký také odmítl, že by nyní Izrael a USA zaútočily na Írán: „Nemyslím si, že v tuhle chvíli začala válka. Ta válka trvá strašně dlouho a je to jenom jedno z mnoha kol a já bych byl hrozně šťastný, kdyby to bylo kolo poslední.“ Mikulecký připomněl, že už od roku 1979, kdy se k moci dostal ajatolláh Chomejní, hovořil Írán o zničení Izraele i zorganizoval krvavé atentáty na izraelské velvyslanectví a židovské středisko v Argentině. Redaktor Švamberk si nemyslí, že íránský jaderný program po loňských útocích představuje aktuální hrozbu. „Kromě toho, že měl Írán problém se po útocích dostat k odstředivkám, protože po návštěvě bombardéru B-2 nejsou podzemní sály v úplně perfektním stavu, má velký problém, i pokud jde o vědecké kapacity, protože Izrael v rámci svojí preventivní obrany se pokoušel eliminovat v podstatě všechno, co s íránským jaderným programem souviselo,“ uvedl Mikulecký. Hned však dodal: „Nepodceňoval bych je v tom, že by se vzdali snu o jaderné zbrani.“ Zmínil však jinou aktuálnější hrozbu: „Íránský raketový a dronový program by neměl nikdo podceňovat. Přestože během loňského 12denního výprasku, který Izrael Íránu uštědřil, došlo ke značným škodám zejména na výrobě míchání pevných látek, které jsou nezbytné pro pohon balistických raket, Teherán se snažil v posledních měsících vše intenzivně opravit a to, co by nebyl schopen dát do pořádku, tak dovážet zejména z Číny.“ Zmínil, jak úspěšně se mu podařilo rozvinout původně německou a pak izraelskou ideu levného útočného dronu, z něhož se stal dron Šáhid-136, který rozsévá smrt na Ukrajině. I když tentokrát Spojené státy soustředily v oblasti dostatečné síly, upozornil na jeden problém: „Velkou slabinou nás jako Západu je v ozbrojených konfliktech to, že jsme se – zejména Spojené státy – upnuli k technologické dominanci. Řekli jsme si, že nepůjdeme cestou kvantity, což byla během studené války logika Sovětského svazu. Jenomže kvalita něco stojí, a pokud je protivník schopný produkovat dostatečné množství hloupé primitivní munice, kterou ale vyrábí levně, tak tě technologická převaha limituje, protože používáš zbraně v hodnotě milionu dolarů k tomu, abys zlikvidoval zbraň za desítky tisíc dolarů.“ Upozornil, že ve chvíli, kdy dojdou superzbraně nebo peníze na ně, „protivník tě ve finále utluče kyjem“. Mikulecký také upozornil na podivný postoj části Evropy, kdy například britský premiér Keir Starmer odmítl poskytnout britské základny pro americké útoky, v čemž Spojené království zastoupilo Řecko. Vidí v tom vliv politického islámu, který ovlivňuje postoje části evropských zemí. Zmínil i projev Kaji Kallasové, která tvrdila, že Írán je teď oslabený, a tak je čas na jednání. Analytik se domnívá, že změna režimu v Teheránu je i v zájmu Evropy: „V dlouhodobém horizontu by v Teheránu vládl někdo, kdo bude vůči Západu mnohem vstřícnější. Pokud dojde k nějaké modernizaci ropného průmyslu, tak zvýšení objemu těžby může v dlouhodobém horizontu vést ke snížení cen ropy a plynu. Změna kurzu v Íránu znamená pro Evropu fatální oslabení Ruska. Írán podporuje válečné úsilí Ruska dodávkami zbraní. Nerozumím postoji Evropy. Kdyby Evropa skutečně dokázala uvažovat strategicky, tak tam působí evropská letadla a lodě a snažíme se dosáhnout změny režimu.“ Oba se shodli, že podpora Íránu z dalších zemí je omezená, i když Čína dodává obráběcí stroje nebo chemikálie či elektroniku: „Podpora Číny je jednoznačná. Čína se ale drží, aby ji nikdo nemohl nařknout z toho, že porušuje některé embargo, nicméně je zřejmé, na čí straně stojí. Jsme tady svědky společných námořních cvičení Námořnictva lidové Číny, Ruské federace a íránského režimu.“ Mikulecký se nedomnívá, že by však mohla Čína výrazně vojensky pomoci Íránu, protože musí řešit afghánsko-pákistánský konflikt. „Rusko by určitě nechtělo, aby režim v Teheránu padl, ale nemá sílu, kterou by mohlo Íránu přijít na pomoc.“ Dodal, že izraelské letectvo by ruské stroje rychle vyřadilo.