Války nevyhrávají svaly, ale informace, říká generál Hofírek

9 března, 2026

Miroslav Hofírek slouží v Armádě České republiky celý svůj profesní život. Největší část jeho služby je dosud jednoznačně spojená se Speciálními silami, ale prošel si také službou u 7. mechanizované brigády a v samých počátcích své kariéry si ještě stihl „užít“ tank T-55.

Naši armádu zná od základního stupně operátora (pro veřejnost spíše bojovníka) Speciálních sil v mnoha „horkých“ oblastech světa až po strategické stupně velení a řízení. Od jeho působení v NS HQ SHAPE (Nejvyšší velitelství spojeneckých sil NATO v Evropě) až po Ředitelství speciálních sil. Sám je i mezi svými vojáky známý svým specifickým, někdo by mohl říct hodně suchým, smyslem pro humor, ale rozhodně stojí za to mu naslouchat.

Speciální síly, a to nejen ty české, jsou často opředeny různými mýty či klišé. Ať už kvůli různým akčním filmům či nešťastným výrokům politiků.

Oni sami o sobě z řady dobrých důvodů nemluví. Tentokrát v rozhovoru uvidíte trochu víc „za oponu“.

Zejména na rostoucí význam relevantních informací jako „zbraně“ Speciálních sil. Tedy, že úspěch operací dnes nezávisí jen na fyzickém úderu, ale na kvalitě, rychlosti a přesnosti zpravodajských dat. To reflektuje posun od klasických akcí proti terorismu ke schopnostem strategického soupeření a informačně orientovaných operací, které minimalizují riziko eskalace a dopad na civilisty.

Hofírek také zdůrazňuje, že rychlý rozvoj informačních prostředků, OSINT (open source intelligence) a potřeba utajení operací, zvláště proti silám, jako jsou globální a regionální mocnosti, mění charakter Speciálních sil. Tento změněný přístup je inovativní tím, že klade informační dominanci nad fyzický střet jako klíč k efektivnímu plánování a provádění operací.

V rozhovoru se také dotkneme faktu, že globální boj proti terorismu je za zenitem a že aktivity Speciálních sil se přizpůsobují aktuálním typům konfliktů. Například strategickému soupeření s aktéry, jako je Rusko. To znamená více nepřímých akcí, budování a prohlubování partnerství, školení a podporu místních bezpečnostních složek, kde Speciální síly nevedou aktivní operace osobně, ale připravují jiné, lokální, aby je provedly.

Otevřeně také hovoří o problémech s náborem a udržením kvalitních lidí u Speciálních sil. Tím základním faktorem je extrémně náročný výběr, kdy finálním sítem průměrně prochází pouze 10 % uchazečů. Zároveň ale zdůrazňuje potřebu nových pobídek a možností pro talentované osoby, aby se udržely v systému.

Co také zazní v tomto díle:

Od operátora speciálních sil ke strategickému stupni řízení.

Speciální síly jako strategický nástroj státu.

Změna charakteru současných ozbrojených konfliktů.

O důležitosti relevantních informací pro politická rozhodování i vojenské operace.

Členství v NATO a respekt partnerů k našim schopnostem.

O roli speciálních sil v době strategického soupeření velmocí.