Karel Kühnl - Ve vládě žádní nestraničtí odborníci neexistují. Vždy to jsou a budou politici, bez ohledu na to, co říkají

8 prosince, 2025

Karel Kühnl má za sebou pestrou životní dráhu. Krátce před dokončením studia práv na Univerzitě Karlově byl komunisty na dva měsíce uvězněn a následně vyloučen ze školy. Po dvou letech práce kopáče na archeologických průzkumech se mu podařil útěk do Rakouska, kde začal pracovat v dělnických profesích a opět studovat. Ještě z Vídně začal přispívat do vysílání Svobodné Evropy, odkud nakonec dostal nabídku na plný pracovní poměr, a s tím souviselo i jeho stěhování do Mnichova, kde tehdy redakce sídlila.

Po pádu komunistického režimu se Karel Kühnl již s rodinou vrátil do Československa. Dokončil zde nuceně přerušené studium práv a stal se poradcem několika členů vlády. Z této doby také získal několik prvenství – stal se například historicky prvním předsedou Rady České televize, ale také prvním českým velvyslancem ve Velké Británii. Po svém návratu z Britských ostrovů se naplno zapojil do politiky; byl ministrem průmyslu a obchodu ve vládách Václava Klause a Josefa Tošovského a o pár let později ministrem obrany ve vládách vedených pro změnu ČSSD.

V další části svého profesního života se vrátil do diplomacie, a kromě funkce velvyslance v Chorvatsku nebo generálního konzula v ruském Petrohradu měl na ministerstvu na starosti například krajanské záležitosti.

Karel Kühnl má se svojí životní zkušeností a nadhledem dostatek vědomostí a současně pokory k tomu, aby dokázal komentovat vývoj české společnosti od doby normalizace až po současnost. V našem povídání se dostane i na témata, u kterých jsme oba svého času byli, jako je například konec základní vojenské služby v roce 2004. Karel již v té době měl o tomto kroku své pochybnosti, nicméně celý proces profesionalizace armády byl již příliš daleko, než aby ho bylo možné nějak zásadně změnit. Nebyla na to podpora ve společnosti, vzhledem k tehdy relativně klidné atmosféře v Evropě, ale i s ohledem na špatné jméno, které základní vojenská služba a některé její negativní aspekty (šikana, zneužívání vojáků jako levné pracovní síly) měly ještě z doby vlády komunistů.

Stejně tak Karel Kühnl v rozhovoru přesně pojmenovává, proč na ministerských postech neexistují žádní „nestraničtí odborníci“, a to ani v čistě úřednických vládách. Kromě toho, že řídí nějaké ministerstvo, což je vlastně manažerská práce, je totiž také členem vlády, a ta je vždy z podstaty věci politickým orgánem.

Co také zazní v tomto díle:

O vyhazovu z vysoké školy těsně před jejím dokončením a o cestě do emigrace.

Jak postupný pád komunistických režimů vnímal redaktor Svobodné Evropy.

O vývoji české pravicové politiky od devadesátých let po nové tisíciletí.

O proměnách české armády a jejím přechodu na plně profesionální.

Být velvyslancem v Británii na počátku devadesátých let znamenalo zažít ještě některé zvyky ze starých časů.

O tom, jak se vyvíjí vztah zahraničních Čechů ke staré vlasti v průběhu doby.

O tom, v čem je Rusko jiné a proč je chybou posuzovat tamní dění evropskou optikou.