O hrozbách, agentech a proč tajné služby už nejsou tajné

18 března, 2025

Prostředí zpravodajských služeb z logiky věci není věcí příliš veřejnou. Nicméně v dnešním stále méně stabilním světě hrají stále důležitější roli.

Vedle široké veřejnosti nejznámější české zpravodajské služby BIS a největšího Vojenského zpravodajství může ta třetí služba ÚZSI působit dojmem jisté Popelky. Není tomu tak, jedná se o službu vysoce výkonnou, a co je také důležité, vysoce respektovanou v prostředí zahraničních partnerů. Přitom její začátky nebyly nijak jednoduché, protože po roce 1989 vznikala „na zelené louce“, tedy nijak nenavazovala na svou komunistickou předchůdkyni, což v postsovětském prostoru zdaleka nebylo pravidlem.

Například zpravodajské služby Polska nebo Maďarska v podstatě navazovaly na služby komunistické a Slovensko se k nim v dobách vlády Vladimíra Mečiara vrátilo.

Když pohled na zpravodajské služby v ČR zjednodušíme, tak je možné říct, že ÚZSI je službou nejutajovanější, což je logické, protože pracuje v zahraničí, BIS chrání Českou republiku před útoky zvenčí a Vojenské zpravodajství má jak rozvědnou, tak kontrarozvědnou část.

Všechny tyto služby jsou informační, což znamená, že nemají žádné výkonné pravomoci, nesmí se účastnit vyšetřování nebo trestních řízení. Což je v evropském prostředí na rozdíl od představ z akčních filmů standardní nastavení. Jejich úkolem je shromažďovat a vyhodnocovat informace a ty, které se ukážou jako relevantní nebo hodné pozornosti, s příslušným komentářem distribuovat zákonným adresátům. Zákonným adresátem je v současnosti zejména politická reprezentace, ale mohou to být i jiné instituce nebo dokonce soukromé firmy, například pokud jsou předmětem zájmu nebo útoku nějakého cizího státu.

Pokud se dnes diskutuje o nedostatku pracovních sil od školství přes zdravotnictví až po ozbrojené síly, tak zpravodajské služby v zásadě stále mají schopnost „nabírat“ kvalitní lidi, ale i zde dochází oproti minulosti k některým změnám. Často je to jakási „nedočkavost“ nových uchazečů či kandidátů. Důvod je jednoduchý, každého nově příchozího musí služba důkladně prověřit, což je proces, který trvá řadu měsíců a v zásadě nikdy nekončí. V každé nové generaci to vypadá, že ochota čekat je menší a menší.

Dalším důvodem je, že jak se mění generační návyky, je u mladších generací zřetelná i větší míra k fluktuaci (není možné generalizovat, ale většinově to tak je). Tedy vyzkoušet si několik zaměstnání, mezitím cestovat, užívat si život. To v prostředí zpravodajských služeb z řady objektivních důvodů dost dobře nejde. Nicméně nejedná se čistě o české specifikum. S proměnou, pokud jde o nároky nebo motivaci u nových příslušníků a spolupracovníků, se potýkají všechny zpravodajské služby světa včetně například těch izraelských.

Přestože Česká republika stále patří mezi nejbezpečnější země světa, ani u nás nejsme ušetřeni bezpečnostních hrozeb a nárůstu rizik. Počínaje Ruskem, s jehož útoky nejen v kyberprostoru máme své zkušenosti (včetně obětí na životech), ale například i Číny, která má v našem prostoru zatím zejména hospodářské zájmy.

Ale hrozby se také vyvíjejí, a i když u nás zatím nemáme problémy s nezvládnutou migrací, tak jako je tomu v zemích na Západ od nás, tak například nárůst antisemitismu v uplynulém roce znamená pro české služby další oblast, které budou muset věnovat zvýšenou pozornost.

Samozřejmě že nejlepším „lékem“ na vnější i vnitřní hrozby je soudržná společnost, společnost občanů, kteří mohou důvěřovat svému vlastnímu státu, své politické reprezentaci, že dělá to nejlepší, co v rámci svých možností může ve prospěch svých obyvatel, ale to je bohužel už jiný příběh.

Co také zazní v tomto díle:

Jaké má Česká republika tajné služby a v čem se liší?

Jak se stát příslušníkem zpravodajské služby?

O tom, že většina informací se získává v otevřených zdrojích

Jaký je rozdíl mezi tajnou a zpravodajskou službou?

Nejlepší ochrannou před působením cizích služeb je stát, kterému mohou vlastní občané věřit