Logistika v hospodářství je jako tepny v lidském těle. Tyhle tepny ale mají problém

André se v logistice pohybuje doslova celý život. Od malička se angažoval ve spediční firmě svého otce a postupně poznal všechny úrovně tohoto oboru, od skladníka, přes řidiče, deklaranta až po ředitele, tentokrát již vlastní firmy. V té vystupoval jako prostředník mezi zákazníkem a dopravcem, a vzhledem k tomu, že již patří ke generaci, která je zvyklá digitalizovat vše, tak se o to pokusil právě i v logistice. Podle něj je to jediná cesta pro tento obor do budoucna, protože na něj doléhá celá řada nepříznivých faktorů.  Celosvětově je to nízká marže v oboru, která brzdí inovace, a bezpečnostní nestabilita, která zpožďuje a prodražuje dopravu zboží po celém světě. V evropském měřítku je to demografie, kdy již dnes v dálkové silniční dopravě schází půl milionu řidičů. Na západ od nás tento výpadek nahradili řidiči z Čech a Polska, u nás pak zase ti z východu. Většina z nich ale dnes odchází do důchodů. Velký problém je v tom, že je nemá kdo nahradit, je to práce, která není pohodlná, a vzhledem k tomu nepohodlí není přiměřeně placená.

Jediným řešením je tedy na jedné straně větší využití kapacitních druhů dopravy, jako například železniční (to platí na dlouhých trasách), a na straně druhé větší využití (efektivita) stávajících dopravců cestou digitalizace přepravy veškerého zboží. U železnice narážíme na fakt, že třeba v ČR máme stále základní železniční síť z časů Rakouska-Uherska a její kapacita je na řadě míst využita „na doraz“. Potřebovali bychom dobudovat komplexně dopravní infrastrukturu, dálniční, která stále není dokončena, železniční postavit v nových trasách a dokončit i lodní, minimálně pokud jde o Labe. Nic z toho ale nebude brzy, vzhledem k délkám stavebního řízení a obstrukcím ze strany různých nátlakových skupin. Jiný problém má Německo, kde tuto síť z velké části mají, nicméně je zastaralá a podfinancovaná z doby vládnutí Angely Merkel, která peníze investovala do populistických „dárečků“. Dnes Německo peníze nemá, a vlastně ani ten čas.

Pokud si chceme zachovat životní úroveň, na kterou jsme zvyklí, musíme se zbavit byrokratických omezení, převést velkou část průmyslu zpět z druhého konce světa do Evropy, rehabilitovat vlastní energetiku a umožnit kapitálově silným skupinám či jedincům investovat do inovací. Jinak v současném světě jako Evropa nepřežijeme.

Co také zazní v tomto díle:

Jedinou cestou, jak udržet logistiku v Evropě v chodu, je její racionalizace za pomoci digitalizace.

Je nutné snížit evropskou závislost na dopravě zboží z Asie, z nestabilních nebo nepřátelských režimů.

Je paradox, kdy lidé, kteří hovoří o nutnosti snižování emisí, si nechávají vozit zásilkovou službou i denní nákup potravin.

Cargokola v logistice nikdy žádnou roli kromě PR hrát nebudou. Cestou je spíš elektrifikace zásobování ve městech.

V silniční nákladní dopravě v Evropě již dnes schází půl milionu řidičů a situace se bude jen zhoršovat.