I herec Hynek Čermák zažil šikanu na vlastní kůži. Teď proti ní bojuje.

Čas od času nás překvapí extrémně násilný čin, ale násilí je ve společnosti přítomné historicky. Mívá různé podoby, od násilných trestných činů, přes „drobnou“ fyzickou šikanu, až po šikanu psychickou. Všechny tyto patologické jevy by většinou bylo možné včas podchytit, kdyby si různých varovných signálů dokázali všimnout lidé v okolí oběti nebo útočníka.

Hynek Čermák, Josef Toman a Denisa Kartusová jsou hnacím motorem projektu Men’s Factor. Název projektu by mohl někdo vykládat, že jde v dnešním světě přehnaných fóbií z „toxické maskulinity“ o projekt z minulého století, nicméně účastní se ho také řada žen a jeho cílem je řešit vysoce aktuální problém – násilí ve společnosti a šikanu uvnitř uzavřených skupin. I když jak sami autoři říkají, jejich cílem ho není vyřešit jednou provždy, protože to je nereálný cíl, ale alespoň ho omezit, případně pomoci těm, kteří jsou obětí šikany.

Násilí v nějaké formě bylo ve společnosti přítomné vždy, mění se jen jeho formy, protože možnosti, jak lidé mohou násilí páchat, se také mění. Když budeme mluvit čistě o šikaně, má řadu „startovacích“ signálů. U dětí to jsou nejčastěji vzorce chování, které si přinášejí z rodiny, ze svého nejbližšího okolí. To v kombinaci se zvýšenou tolerancí vůči násilí v pop kultuře, ať již jde o filmy, hudební videoklipy, počítačové hry nebo například často uměle exaltované chování některých celebrit (často i sportovních), tvoří podhoubí pro přenos takového chování i mezi nejmladší generaci.

V podcastu se hosté nemohli vyhnout ani násilí jako takovému, tedy tomu, zda a případně jak bojovat, pokud již člověk vyčerpal všechny ostatní, preferované možnosti – vyhnout se konfliktu, například tím, že člověk verbálně uklidní situaci, uteče, nebo se schová. Řeč byla o různých situacích, kdy nezbyde nic jiného, než fyzický boj, jak se na něj připravit, čemu se vyhnout.

Co také zazní v tomto díle:

Obětí šikany se člověk může stát v každém věku. Svoji zkušenost s ní má i Hynek Čermák.

Bránit se agresivnímu chování fyzicky, to by měla být vždy až ta poslední možnost, když není možné utéct nebo se schovat.

Velmi málo se mluví o násilí a šikaně mezi děvčaty, přitom to mezi nimi není nic neobvyklého. A často je to brutální záležitost.

Pro potírání šikany mezi dětmi je základem funkční rodina.

Je nutné neustále opakovat, že podle filmů nebo videí se ještě nikdo účinné sebeobraně nenaučil.

Problém násilí není v tom, že by ho bylo víc, ale že jsme si na něj zvykli. Že ho společnost víc toleruje.